Leden 2015

Úkryt ve zvonu duše

26. ledna 2015 v 23:13 | Kejtý
Kolik jen věcí by mohlo existovat bez začátků? Zkrátka ukrojit spálenou patku chleba, zabalit ty nejlepší prostřední krajíčky a rovnou přejít k placení. Nestarat se o začátek, nevnímat konec. Získat ze všeho pouze nejkvalitnější část. A co se zbytkem? Vykrmit tím blbce a posmívat se jim, že my jsme lepšími lovci? Nasyslovat jim tváře, duše i žaludky. Až budou plní k prasknutí. A my? Budeme žít ze vduchu, bez štěstí i bez smutku. Bez lidí a snů. Uprostřed. Mezi začátkem a koncem. Bez návaznosti a spojů. Ať přímých či okružních. Ve středu ničeho.
A tak není blbec jako blbec. Začínat mnohokrát od začátku, přelézat totožné překážky a neustále směřovat dál. I když se vracíme znovu na začátek, tak i přes to jsme pokročili dál, než si jen myslíme. Ti před námi jsou dále pouze opticky a nám zbývá čas na rozmyšlenou. Prožíváme začátek hlouběji, vnitřně i perspektivně. Stáváme se jeho součástí a on naší cestou.

A co od ní čekáme? Že se skloní a omluví se?

1. ledna 2015 v 15:50 | Kejtý
Jednou byla naší přítomností, někdy byla s námi ve dne v noci. Držela se nás jako klíště a my jsme doufali, že se jednou stane minulostí. My zapomeneme a budeme žít šťastni jako v pohádce. Jenže minulost neodchází, ale žije neustále s námi, jen už nesetrvává v přítomnosti a nešťouchá do nás. To my začínáme rýpat v ní. Přeje si to? A přejeme si to vůbec my?

Naše přítomné žití navazuje na minulost, ať chceme nebo ne. Neustále bude naší součástí, ať se vztekáme jakkoliv, nepomůže nám to. Ona nikdy neřekne sbohem, ona dělává jednou za čas velké "BAF!" A potom je jen na nás, jak zareagujeme. Může být naším přítelem, pomocníkem, nápovědou nebo zkrátka nesnesitelným šmírákem. To ona čeká až uděláme stejnou chybu, vzpomeneme si na ní a čeká, jak vykročíme dál. Pokud jsme nenapravitelní snílci, bací nás do zad a propadne v pisklavý smích. V onu chvíli my padáme na kolena, kryjeme si dlaněmi obličej a uvnitř nás křičí malé dítě a trhá nás na malé kousky. Papírová skládanka bez návodu, pouze s miliony pokusy. A nikdo nepoví, která varianta se stane správnou, kolikrát narazíme a kolik poodkryjeme slz. Nikdy a nikdo. Nikdy a nic. V tu chvíli chvílí záleží jen na nás a na něm.