Říjen 2014

Rány světa uvnitř nás

29. října 2014 v 22:03 | Kejtý

Okolí ran bývá zarudlé a vytékající tekutina zapáchající. Zarudlost vnímáme negativně a tekutina se stává nelichotivou pro naše čichací ústrojí. Naše tělo je pokryto různými nežádoucími útvary a my sledujeme průběh jejich života. Přejeme si, aby zmizely, zhojily se. Sledujeme jejich okolí a možné činitele z vnějšího prostředí, které by mohli ztížit proces hojení.
Aplikujeme nejrůznější masti, séra, tinktury, apod. Postižené místo obeženeme ostnatým drátem, kde probíhá elektrický proud 24 hodin denně. Pečujeme, hýčkáme, ale očekávané výsledky se neobjevují. Proč? Co jsme udělali špatně?

Přehnaně pečujeme, máme o postižené místo strach a zachováváme nepřiměřenou sterilitu. Co se zrodí ve sterilním prostředí? Proputovalo by vůbec vajíčko sterilním vejcovodem?

Pískej hlodavče!

23. října 2014 v 21:01 | Kejtý
Z okrajů plyně stéká v rytmickém tempu, které se snaží uspávat. Proudí každou onou štěrbinkou, dál a vstříc, něčemu dávno poznanému. Perličky rosy třepetají se vzduchem, padající kolem nás a přes to představují nevídanou skutečnost.
Pravda za pravdou, kapka za kapkou. Podobně jako den splývající s následným. Šmouha, zmatek, vzlyky a vztek. Rana za ranou. Perličky rosy doputovali do obřadní síně, kde si každá s každou splnila slib. Nikdy, už nikdy naše tempo nebude kolébavé, konejšivé a pomáhající. Ať budeme jakékoliv, ale už nikdy společné.