Srpen 2014

K pocitům připsat rudou skvrnu z tvého těla.

18. srpna 2014 v 23:59 | Kejtý
Vnímat svět kolem sebe bez napětí a potřeby vplouvání do cizích duší, které zakopávají přes strniště cest, zařazených do světa zloby a snů. Jako vzplanutý oheň k nebi vnímat každičkou jiskru, která se vtírá pod kůži, aniž by se obtěžovala o svolení. A potom vyhasne. Odplouvá jako popel po větru, tiše a bez zastavení. Neloučit se, neříkat si sbohem, jen po směru vydat se dál, než představy nám dokáží ukázat. Vzpomínat na žhnoucí oheň směřující k nebi. Tam kde všechno začíná i končí. Rudá barva, teplý vzduch, nekonečný smích, bez představy dalších dní. Jen my dva. Tady a teď.

Strach končící zaobalen v naději, skrývající se v tmavém koutě. Nikdo netouží ocitnout se v koutě a setrvávat v něm. Všichni toužíme žít a porocházet se životem. I onen strach a beznaděj. Všichni. Do jednoho. A tak brouzdáme světem. Míjíme se, střetáváme a toužíme po nesplnitelném.