Otevři, vejdi, zamkni a zůstaň.

8. května 2014 v 23:50 | Kejtý
Motor začíná vydávat startovací hlásky a hlásí změnu. Zvuk, který ovlivní naší nadcházející cestu rychlostní či vzdálenější silnicí. Jít či utíkat? Dýchat či oddychovat? Mluvit nebo šeptat? Nikdo nám nepoví, která z variant je onou lepší, protože neexistuje nic lepšího nebo horšího. Jsou věci a lidé hodící se a méně hodící.
Začínáme škytat, stojíme s neutrálem a leštíme skla. Kontrolujeme každou šmouhu a smítko. Snažíme se, aby náš kus plechu vypadal, jako by nikdy neměl žádný šrám, protože koroze vyvolává pohrdání. Stejně jako šedivé vlasy, vrásky, jedna noha, němota, nemohoucnost,... Posměšný, ironický, soucitný,... Existuje tolik druhů úsměvů a my si přejeme neutrál, ale ten neumožní pohyb vpřed. Řadíme zlehka s vyděšenou duší a jistotou očí.


Zapínáme topení, protože teplo prý dělá domov. A do by se nechtěl ve svém vlastním životě cítit jako doma? Není nic horšího, než se stát vetřelcem ve svém vlastním příběhu. Někým, kdo neví co očekávat, přát si a co darovat. Vetřelec na návštěvě ve vzdálené zemi, která zůstala neobjevena. Návštěvníkem života člověka druhého. Nutit mu lásku, nutit mu peníze, slávu, přátelství, rodinu,... Na to by neměl mít právo ani on. Kdo ví, co on sám chce... Můžeme jen zařadit další rychlost a přidat na otázkách. Ale nesmíme hledět pouze vpřed. K čemu by potom složilo zpáteční zrcátko? Minulost je důležitá a my jsme její součástí. Utečeme od ní rychleji nebo pomaleji. Ale nikdy se jí úplně nezbavíme. A potom, když zatoužíme po neutrálu, tak nás dostihne. Bafne za rameno, zatřese, zahaleká lákavou nabídku, my kývneme a vracíme se do minulosti. Jako blázni navštěvující svou minulost u které známe konec. Tuto pohádku si přejete přeskočit, znáte konec, netoužíte si prožívat minulost několikrát. Ale zkrátka co když je to třeba? Prožít si zážitky minulé tolikrát, než navždy pochopíme význam slova "konec" a "minulost."
Ale to už jsme se dostali přes trojku, čtyřku, pětku a dotkli jsme se erka. Co teď?
Řaďte ve svých životech plynule, žádné trhavé, rychlé pohyby. Ty vedou ke ztrátě a slzám. A uplakané zpětné zrcátko se stává nepoužitelným. I ono by si přálo být optimistou. Dopřejte mu to.

A jak se to dělá? Najděte si přítele, který Vás vyslechne. Najděte si toho, který bude při vás stát, i když vás bude posílat do patřičnách míst. Toho, který nesdílí vaše názory, ale stále Vás má rád. Najděte si toho, kdo se Vás zastane i ve vaší nepřítomnosti. Toho kdo vám napíše brzy ráno zprávu, ale nepošle vás do háje. Najděte si toho, kterému by jste svěřili své děti. Toho, co bude s vámi vzpomínat v důchodovém věku na vaše mladé roky.
A teď se rozhodněte, zda tím myslím lásku či přátelství.
Mám na mysli to, co má větší hodnotu.
To co neodchází bez vysvětlení.
Něco co je smyslem života.
Někdo kdo miluje.
Bez nároků.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama