Pro jeden pár rukou...

8. února 2014 v 21:40 | Kejtý
Zarazil si ostnatý drát do svého těla a pokračoval dál ve své cestě. Kapky krve stékaly na zem a on hleděl přímo před sebe. Levá noha pravidelně střídala pravou. Ani na jediném místě nezavrávoral. Myšlenky ho popoháněly dál do cíle, který byl jen matnou budoucností, o které neměl ani tušení, jakou bude hrát barvou.
Začínalo pršet, schylovalo se k průtrži mračen a kopce osvětlovala blížící se bouře. Neohlížel se a kráčel vstříc... Ostnatý drát se mu vrýval hlouběji, ale nevnímal narušenou celistvost svého těla. Předmět si razil svou vlastní cestu a nehleděl na to, zda někomu ublíží. Provrtával se dál a dál... Ale v tom si člověk musel odpočinout, popadnout dech a skrýt obličej ve svých rukou. V těch které toho tolik držely, hladily, utěšovaly, modlily, prosily, vedly,... Ty ruce, které zbyly už neměly sil dál pokračovat v ochraně svého člověka. Toužily po pomoci, která nepřicházela. Na blízku nebyl jediný pár rukou, který by posloužil. Ty dlaně, kterými probíjí něha, láska a pochopení. Neexistovaly, ztratily se v zapomnění každodenních činností.



Špinavé, strhané a plné puchýřů. Stále tu byly pro svého člověka a chtěly získat jen to nejlepší. Konaly dobro, ale jejich síla vyhasínala jako hřbitovní svícen. Schylovalo se ke konci. Chránila pouze jedna ruka a ta druhá ji podpírala. Ztratily smysl své funkčnosti. Už nic nebylo jako dřív, postrádalo to kvalitu a energii. Člověk zanícený svým ostnatým drátem, který směřoval k srdci zapomněl chránit něco, co mu je tak drahé, ale zjistí to až bude pozdě...

Bouře už nebyla dějem vzdáleným. Panovala už zde. Na tom samém místě. Přišly s ní i škody. Popravená lidská končetina odhozená do cesty. A když odejde jedno od druhého, tak by měl odejít i druhý. Nesetrvávat na stejném místě, tam kde žila i druhá polovina. A tak se dvě části lidského těla ocitly v krajině hromů.

Člověk se pokoušel plazit pryč od oné hrůzy. Ale zkuste si, plazit se bez rukou. A tak byl odkázán čekat... Čekat až tím samým místem projde nový pár rukou... A mezi tím bojoval s tím uvnitř sebe.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 9. února 2014 v 8:40 | Reagovat

Obřadní síň. :)

Jsi nějak přitvrdila! Ostnaté dráty, plazení.. ajajaj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama