Drž se stébla... Možná je to kmen!

22. února 2014 v 22:58 | Kejtý
Poryvy větru se stávají silnějšími. Listí se ztrácí, větve se lámou, pouze pevný základ zůstává a tyčí se uprostřed ničeho a znamená vše. Malý človíček stojí pod oním zbytkem dřeva a vzhlíží nahoru. Přemýšlí, zda je lepší být stromem nebo člověkem? Co je bezpečnější? Být malý nebo velký? Postavička může zmizet a ukrýt se ve skrýši, kde bude zobat ze svých tajných zásob. Třeba takový rybíz v zimě přijde vhod. Ale co obrovský zbytek přírody? Může se někde ukrýt, odpočinout? Roste tam, kde byl vysazen a nikdo s ním nehne, pokud nebude v prosinci zdobit některé z obchodních center.
Stává se kmen silnějším, když vítr zvyšuje svou rychlost? Proč se zkrátka nevzdá a nepadne dobrovolně? Věří zbytek něčeho ve svou budoucnost? Nebo vlastně může věřit? Proč se vykřikujou nadějná slova ve prospěch všeho? Proč si lžeme a říkáme tomu poslední kousek naděje? Existoval by strom bez naděje a kdo všechno ji potřebuje ke svému životu?



Človíček ze své skrýše nevyleze. Ne proto, že je příliš malý, ale nikdo ho nepostavil někam, kde má zůstat. Má svobodnou volbu, která ho vlastně ničí. Chybí mu odhodlání zůstat tam, kde ho nikdo nevysadil, ale měl by tam zůstat. Ba dokonce on sám si tam přeje vyčkat. Ale ukrývá se ve své ulitě a křičí ven. Marně. Přihnala se bouře, nikdo ho neslyší, strom vytrvává...

A když se bouře přežene, tak co zbyde? Statečný a vytrvalý strom. A na druhé straně malá, vystrašená figurka. Panáček lega, který se rozloží prvním dotykem. Něco tak křehkého co nemůže být vydáno do světa. Něco co potřebuje ochranu.

Ale ono to přes to žije...
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. března 2014 v 10:58 | Reagovat

Ano, žijeme jako paňáci z papndeklu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama