Leden 2014

Nápisy lžou a slova jsou výmluvná.

9. ledna 2014 v 23:38 | Kejtý
Postavili ho na silnici jako strašáka na poli, který odhání chtivou zvěř. S tím rozdílem, že on byl živý a vnímal vše kolem sebe a možná tisíckrát víc, protože tomu všemu se ocitl o mnoho blíž, než všichni ostatní. Rozsvítil si blikající čelovku a pohyboval svým tělem krouživým rytmem. Možná byl v extázi, možná měl skvělou náladu, možná nastal pouze stav zoufalosti. Ale snad z dáli se zdál spokojený.

Hrál hru se svými barevnými, blikotajícími světýlky. Občasné zamávání projíždějících řidičů, udivené pohledy a on se dál svíjel ve svém tanci. Proč? To nikdo neví. Ani on sám. Zkrátka se snažil jen o to, aby byl. A to se mu dařilo dokonale. On opravdu žil. Nevěděl proč to dělá a jaký to má smysl, ale jeho únava nepřekročila nesnesitelnou hranici.

Pra(c)h začátků a konců.

3. ledna 2014 v 21:45 | Kejtý
Jaká byla Vaše nejmilejší hra v dětství? A jakou hru máte nejraději nyní? U mě vede hra na hlupáka. Jen je u toho riziko, že se opravdu tím hlupákem stanete.


Proč zkrátka lidem nedáváme víc šancí, aniž by jsme očekávali, že opět zvorají co mohou? Myslím, že život nám dává dostatek dalších šancí, jen my lidé si je navzájem nedovolujeme.