Rozporuplnost životů

28. listopadu 2013 v 23:27 | Kejtý
Ve většině případů se narodíme jako zdraví jedinci, kteří jsou schopni plnohodnotného života, i když pojem plnohodnotný by se dal rozebírat dál, ale o to mi nyní nejde. Brečíme, chodíme, mluvíme, křičíme, jíme, radujeme se, poskakujeme, zpíváme, kreslíme, jezdíme, diskutujeme, hádáme se, hledáme, ujišťujeme se,... Naše činnosti jsou naprosto bohaté a snad až okouzlující, pokud se nechám unést pozitivním až sluníčkovým myšlením.
Existuje tolik možností, pro které se v životě každý z nás může rozhodnout. A žádná z nich není špatná, i když svět jí za takovou označuje. Bez jednoho by nebylo druhé. Pokud by neexistovalo zlo, neměli by jsme kontrast s dobrem. A vlastně... Existuje dobro a zlo zvlášť? Nebo tyhle dva pojmy rozdělujeme jen my lidé a ve skutečnosti neexistují?


Lidé se rozhodnou jací budou postupem svého života a nebo takovými přijdou na svět? Myslím, že tak ze 70% takoví se zde ocitnou a zbylá procenta jsou něco jako sázka do loterie. Buď přijmou zvyky a chování svého okolí, a nebo zapojí své myšlení a stanou se takovými, jak nikdo netušil, že by jimi vlastně mohli být.

Jdeme životem jako schopní jedinci, ale tou postupnou cestou se stáváme ochrnutými mrzáky. Jeden člověk nám vezme sebevědomí, druhý zase ruku, protože jsme lepší v něčem než on. Sebere nám část našeho myšlení, protože je nevyhovující pro život v jeho společnosti. A potom se vám snaží ukrást vaší povahu, protože svět je zlý a vy by jste neuspěli. Ale kde tohle vzal?

Viděli jste paralympioniky? Chybí jim část těla a přes to se jejich výsledky srovnávají se zdravými sportovci. Proč? Mají sílu, odhodlání, houževnatost, cíl a to vše se vpíjí v jejich jeden velký sen. A nikdy by nemělo znamenat, že když někomu chybí něco co potřebuje, že to nemůže nahradit něčím druhým. Nic a nikdo není takovým, jakým se zdá pro své okolí. Lidé soudí a utvářejí si své názory v podstatě na dost vachrlatém základě. Neví, nejsou si jistí, nepoznali, ale přes to soudí. Já jim to za zlé nemám, protože jsem pevně rozhodnutá ukázat jim, že se mýlili. Tohle vítězství pak chutná ze všeho nejlíp. Takové to: "Vy jste se pletli. Já dokážu být jiná! Zvládnu to!" A na tu chvíli se těším, jen nemám jistotu, že se tam dobelhám pouze se svou jednou polovinou těla a hlavně myslí.

Ale jsem si jistá, že až se tam ocitnu, tak to každý zjistí.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 14. prosince 2013 v 9:02 | Reagovat

Piš s větší frekvencí, chybí mi Tvá zamyšlení.

2 Kejtý Kejtý | Web | 14. prosince 2013 v 17:59 | Reagovat

Normálně jsem moc ráda za každého čtenáře, ale tvůj komentář mě potěšil ze všeho nejvíc. Že by někdo chtěl víc, to jsem netušila. :) Vysvětlení... Myšlenek je hodně, ale mám obavy kvantity na úkor kvality. Že by mohlo být ještě hůř.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama