Horolozče neskákej!

19. listopadu 2013 v 22:52 | Kejtý

Když se spojí podzim s létem, tak vzniká babí léto.
Pokud se spojí smutek se štěstím, tak vzniká něco jiného.
Jak dlouho potrvá ono babí léto? Týden či dva?
A někdy se nedostaví vůbec...
Když se uvnitř vás něco kříží a cosi se tam rodí, ale dítě to není.
Něco nového, neznámého, vyvolávající husí kuži.
Čekáte den či dva. Měsíc či tři. A vlastně nevíte, jak dlouho vše potrvá.
Zrod, zánik nebo únik? Jde o ten pocit v břiše, který vám svírá všechny svaly.
Nevíte co očekáváte, ale víte, že čekat nepřestanete.
Když by jste měli být šťastní, protože zkrátka nejste slepí.
Očekávat větší štěstí, tak to je jako očekávat hezčí smrt.


Kde se nachází poledník života?
Kde jsou hranice opovržení, smutku, šílenství,...?
Kde se to všechno jen nachází, a kdy to někdo objeví?
Každý z nás je objevitelem, ale proč neobjevujeme, ale pouze čekáme?
Každý by chtěl všechno zadarmo, bez námahy a úsilí?

Není důležité, aby situace byly těžké a nezdolné. Není důležité zdolat nejvyšší horu a na jejim vrcholku zkácet se a už se neprobudit. Není důležité dělat pouze velká rozhodnutí, protože těch opravdu velkých by měla být v životě každého z nás jen hrstka. Žít by se mělo s rozvahou, ohlížet se kolem sebe a chtít víc, než máme, víc než očekáváme. Ale přes to se k tomu nehnat mílovými kroky. Dáme si leda tak na hubu a nebudeme se moc poohlédnout ani za malými krůčky, protože na jednom velkém jsme selhali. Přemýšlet je víc, než dělat.

A tak se vzdávám té nejvyšší životní hory. Jdu zdolávat malé kopečky. A jednou až budu vzpomínat, tak výškově překonám těmi malými vrcholky i tu nejvyšší horu. A čím víc hor, tím víc zážitků. Nepotřebuji vzpomínat jen na jeden. Chci si mít o čem povídat.
 


Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 25. listopadu 2013 v 12:48 | Reagovat

Denně udolávám další a další kopečky. Pěkná myšlenka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama