Pozor! Minové pole!

10. října 2013 v 23:30 | Kejtý
Nevidomý člověk bloumající na okraji rušné vozovky, která spojuje dvě větší města. Stojíc na okraji chodníku, pohybuje hlavou z leva do prava a vnímá pouze hukot projíždějících automobilů. V pravé ruce drží onu hůlku bélé barvy. Předkládá ji před sebe, hlavu drží vzpříma. Přemýšlí... Nakonec vykročí prvním nejistým krůčkem do vozovky. Jako by přesně v onen samý okamžik slyšel za svými zády hlas. Přesně neví co onen člověk volá. Ale znělo mu to něco jako: "Haló! Nevstupujte tam, já vám pomůžu..." Nevidomý i přes to vnímá pouze zvuk projíždějích aut, který se nebezpečně přiblížil. Třesou se mu nohy, začíná mít obavy zda to zvládne, zda má dost sil,... Odmítá pomoc, neni si jistý zda ochota cizího člověka byla opravdová. Po chvíli zazní další hlas, který už slyšel zřetelněji: "Stůjte! Jdu za vámi!" Nevidomý se stále neotáčí, ale začíná přemýšlet, kdo by ho mohl volat, přestává vnímat a rozhodne se pokračovat. Prostor před sebou překontroluje holí, udělá další dva kroky. A těsně za jeho zády projeli troubící auto. "Co blbne!" Pomyslí si, opět překontroluje prostor, udělá krok vpřed a potom další, ale v tom... Leží na zemi, nevnímá svět kolem...


Kolem se shromažďuje hlouček lidí. Mezi nimi i dva lidé, kteří na něj volali. Sklání se nad ním, někdo volá sanitu, druhý začíná s resuscitací. Leží tam jako hadrová panenka, která se skrývá na půdách našich babiček. Pár minut se ocitá v jiném světě. Vidí svou minulost. Uvědomuje si své chyby a přešlapy. Resuscitace úspěšně pokračuje a přijíždí sanita se zapnutou signalizací. Její houkání se dostává až k oné hadrové panence. Otevírá oči a pravou ruku přikládá na hruď, kde se nachází srdce. Těžce oddychuje. Okolo něj poskakují směšně vypadající človíčci v červených uniformách. Vybalují kufříky s náčiním, překládají ho na lehátko. Nevidomý se nezmůže na slovo, i když touží tolik promluvit. Nejde to. Ona slova má pouze ve své hlavě a neumí je poskládat.

A to se pokoušel pouze vyznat díky těm, kteří se mu snažili pomoc. Teď už chápe, kdo je jeho přítelem. Uvědomil si také svou bojovnost. Musel padnout na kolena a na ono pomyslné dno. Jinak by nepřišel na to, k čemu tímto došel...


 


Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 4. listopadu 2013 v 15:46 | Reagovat

úplně mi leze mráz po zádech. Je to podle skutečnosti?

2 Kejtý Kejtý | Web | 5. listopadu 2013 v 21:51 | Reagovat

[1]: Těch pár písmenek není podle skutečnosti. Tedy ty osoby, ten děj a to všechno se nestalo, tak jak je to napsáno. Ne, reálně. Slepec je přirovnáván k člověku, který nehledí na rady svých bližních lidí. Onen slepec může sedět doma u TV, ale i přes to ho přejelo ono pomyslné auto... Tohle všechno je sestaveno na základě psychického odrazu. A je to převedeno do reálného příběhu. Netuším, zda jsem to dobře vysvětlila. :)

A pokud leze mráz po zádech, tak jsem ráda, protože to mělo smysl poslat těch pár písmenek dál. Děkuju. :)

3 Amelie Amelie | Web | 25. listopadu 2013 v 12:51 | Reagovat

[2]: Děkuji za vysvětelní, mám nevidomé kamarády a denně je obdivuji, co a JAK zvládají, proto jsem se ptala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama