Pojďme žít...

16. října 2013 v 23:43 | Kejtý
"Náš život je velmi neklidný, každý den přináší překvapení, úzkosti, naděje i hrůzy, že jedinec by to vše nemohl unést, kdyby kdykoli dnem i nocí neměl oporu v svých druzích; i tak to však často bývá hodně těžké; někdy i tisíc ramen se chvěje pod břemenem, jež bylo vlastně určeno jednomu."
Franz Kafka


Nikdo nemůže říct, že pokud svůj volný čas věnoval čtení knihy, že tento čas se stal ztraceným. Z tohoto vzniká naše budoucnost a vyjasňuje se minulost.



Nezáleží na tom na jaké úrovni ovládáme umění. Důležitým se stává, že mu věnujeme svou chvíli. Pozastavíme se a vykonáváme to co nás naplňuje. Výsledek nemusí být prvotním uspokojením.


Skládat písmenka vedle dalšího chumlu písmenek. Utvářet tak svůj život. Utvářet dějiny. To vše se oněm lidem povedlo. Měli směr, víru a odhodlání. Toto některým z nás chybí, ač žalostně to potřebujeme.


I přes to nekopírujme slavné velikány. Buďme sví, lidští a myslící lidé. A pokud tací nebudem, pokusme se alespoň o to.



Možná je důležité skrývat se v koutě. Čekat až přijdou lepší časy. Ale věřte, že sami nepřijdou. Tak až se odhodláte, tak vylezte z ulity a běžte do světa. Přemýšlejte, srovnávejte myšlenky a seznamujte se s lidmi. Stojí to za to.



Protože život není pohádkou, ale dramatem. A záleží pouze na nás, jaký mu dáme přívlastek.



Nehoňme se za ničím. Procházejme pomalými krůčky a nevěřte blikotajícímu světýlku v dáli. Může to být jen dohasínající svíčka.



Vkročme do tajemných míst, protože tam na nás čeká perspektivní budoucnost. A vsázejme na outsidery. Každý jim někdy byl.


Buďme sami sebou a na nic si nehrajme. Ale nezapomínejme, že i ten druhý vedle nás se chová stejně jako my. Snaží se být sám sebou. Tak ho neodsuzujme, nezaslouží si to.


Přátelství a láska si vás najdou. Tak se nezdržujte jejich hledáním. Ale až vám je život přinese, tak o ně pečujte. Chovejte se k těmto lidem jako by nebylo na světě jiných. Jsou vaši. Braňte si je.


Těšte se z toho, co vám život přinese. Vše má svůj smysl, i když mnohdy skrytý. I tma mívá svůj význam.


Až vás ona tma zahltí, tak se posaďte a přemýšlejte. Protože právě tento čas je věnován právě vaší mysli. Buď tma ustoupí a nebo získáte sílu, která vám umožní, prorvat se vpřed.


Naskytne se pohled do minulosti. Připlují sny budoucnosti. A přítomnost budete vnímat pouze jako mlžný, přechodný opar.

A potom se přiblíží přímo k vám. Bude vám okusovat špičku nosu. Držet za ruku. A bude se nazývat budoucností. Budete mít pouze jediný úkol. Neztratit tento dar.


Pochodovat jako voják svým územím. Nad hlavu nadzdvihávat svou zbraň.


Ale nikdo neví, jak dlouhou dobu budeme onu zbraň vlastnit. Kdy přijde člověk, který nám ji sebere? Protože svoboda, láska a lidskost se stává tím lehce ztratitelným.


Nikdy nelitujme toho co se stalo. Toho čeho jsme se sami dopustili. Vše utváří náš celek a naším úkolem je pouze nezapomenout.


Přála bych se stát přemýšlejícím umělcem. Toulat se přírodou, poznávat nová místa na starých místech. Dávat svému životu smysl a krmit svou vyhladovělou duši. Posílat dál své myšlenky a inspirovat další. Jedinou útěchou mi je, že uznání se člověku dostane většinou až po smrti. Haha.
Pořídila bych si na to živnostenský list. Ale v tomto světě bych s tímto nebyla OSVČ, ale OSNČ. A na to nepotřebuji žádný kus papíru...
 


Komentáře

1 Myška Myška | Web | 17. října 2013 v 23:00 | Reagovat

Krásný fotky. :) Každý je ve své podstatě umělec,jen musí najít v sobě tu sílu postavit se světu čelem. Otevřít se a dát průchod všem citům,pak se dá krásně filozofovat. :)

2 Amelie Amelie | Web | 25. listopadu 2013 v 12:49 | Reagovat

Ty podzimní fotky se ti moc povedly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama