Uzavřena uvnitř sebe...

31. srpna 2013 v 20:29 | Kejtý

Nemůžu se hnout vpřed… Nemůžu udělat krok zpět… Když stojím na místě podlamují se mi kolena. Ale co teď dělat? Pokouším hnout se jakýmkoliv směrem, ale začnou se mi klepat nohy a chladnou mi dlaně. Mám strach, obavy a pokud najdu odvahu, tak to zkrátka nejde. Koukám z oněch dveří a zkrátka mi nejde vykročit. Ať sebevíc po tom toužím. Zabouchnout za sebou dveře a schovat klíče na dlouhé časy. Vyjít ven, usmívat se na lidi, hladit cizí psy a snít… Neskutečně dlouhé doby pouze snít.. Oddávat se svým myšlenkám, které vás p(r)ožírají a kradou vám spánek. Ty hluboké myšlenky se kterými se nejde podělit. Nechápete je vy sami, a pokud je pochopíte, tak jsou to myšlenky složité, které nejsou správně poskládat do písmenek. Smůla! Opět jste sami na všechno. Sami na celou cestu životem… Toužíte podělit se o vlastní myšlenky nejbližší osobě. Ale nejde to. A má to dva důvody. Kdo je blízká osoba? A co jsou vaše myšlenky? A dají se myšlenky ukrást?


A za pár let vytáhnout onen klíč od zabouchnutých dveří… Nostalgicky vejít do předsíně a rozhlížet se kolem. Přemýšlet jestli to jste byli před lety opravdu vy. Zda máte nárok na to se vracet o několik let zpět. Ale ocitáte se právě tam, kde jste a nepřítomně hledíte kolem sebe a těkáte očima. Perete se se slzy. Nedá se nic změnit, minulost nejde pošlapat a vyhodit. Žije s námi až do konce našich dnů. A tak se smiřujete s tím, co bylo, přemýšlíte nad tím co se děje nyní. Ocitáte se u zadního vchodu domu. Jenže opět… Zamrzly vám nohy. Nemůžete se hnout. Jste uzavřeni v budoucnosti…
 


Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 15. září 2013 v 15:18 | Reagovat

Minulost nás nikdy nesmí zničit. Ano, byla tu, ale už je pryč. Měli bysme se radovat z přítomnosti a těšit se nadějí na budoucnost. Hlavu vzhůru, život umí být i krásný a NIKDO a nic z minulosti nám to nesmí zkazit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama