Srpen 2013

Uzavřena uvnitř sebe...

31. srpna 2013 v 20:29 | Kejtý

Nemůžu se hnout vpřed… Nemůžu udělat krok zpět… Když stojím na místě podlamují se mi kolena. Ale co teď dělat? Pokouším hnout se jakýmkoliv směrem, ale začnou se mi klepat nohy a chladnou mi dlaně. Mám strach, obavy a pokud najdu odvahu, tak to zkrátka nejde. Koukám z oněch dveří a zkrátka mi nejde vykročit. Ať sebevíc po tom toužím. Zabouchnout za sebou dveře a schovat klíče na dlouhé časy. Vyjít ven, usmívat se na lidi, hladit cizí psy a snít… Neskutečně dlouhé doby pouze snít.. Oddávat se svým myšlenkám, které vás p(r)ožírají a kradou vám spánek. Ty hluboké myšlenky se kterými se nejde podělit. Nechápete je vy sami, a pokud je pochopíte, tak jsou to myšlenky složité, které nejsou správně poskládat do písmenek. Smůla! Opět jste sami na všechno. Sami na celou cestu životem… Toužíte podělit se o vlastní myšlenky nejbližší osobě. Ale nejde to. A má to dva důvody. Kdo je blízká osoba? A co jsou vaše myšlenky? A dají se myšlenky ukrást?

Poklad myšlenek

22. srpna 2013 v 22:16 | Kejtý



Jako vězeň v šatech bílých...

19. srpna 2013 v 23:32 | Kejtý
V pozdních nočních hodinách hledím do prázdného prostoru v bytě. Snažím se rozeznat nábytek. Nedaří se mi to. Zapojuji fantazii. Snažím se oživit své myšlenky a vnitřní obrazy. Přede mnou se najednou objevují osoby známé i neznámé. A když usoudím, že fantazíruji moc, tak zatřesu hlavou a otočím se. Jen nenápadně mrknu zas zpět stejným směrem, jestli náhodou mé myšlenky neoživly.

Výkřik povrchních otazníků

14. srpna 2013 v 22:53 | Kejtý
Vyskytuje se všude kolem nás, ale my ji nevidíme. Možná ji vidět nechceme a nebo zkrátka není vhodné ji spatřit a podělit se s ní na veřejnosti. Skrýváme své emoce. A potlačujeme naší osobnost, která je hluboko uvnitř nás. Nevíme sami co si myslet o sobě, ostatních a o okolním světě. Zmateně těkáme zorničkami a snažíme se zaostřit na nejbližší objekt. Chceme ono místo identifikovat. A s naprostou přesností si do šedé kůry mozkové zapsat údaje. Zjišťujeme, hledáme, pozorujeme a následně ukládáme. Později se setkáme s tím samým objektem a zjišťujeme, že je něco jinak. Co se vlastně od té doby změnilo? On a nebo my? Špatně jsme pochopili to co on vyzařuje? Nebo se zkrátka a jednoduše změnil?

Miluju a nesnáším

11. srpna 2013 v 22:30 | Kejtý
Podlehla jsem něčemu poměrně krátkému a stručnému o mé osobě. :)


MILUJU:

1. Zvířata
2. Rodinu
3. Přátele, kteří jsou se mnou v dobrém i špatném.
4. Přírodu
5. Vůni sena
6. Upřímnost
7. Antikvariáty
8. Hudbu co má duši
9. Dorozumívání beze slov
10. Karla Kryla