Červenec 2013

Když pár vět ovlivní život ...

30. července 2013 v 23:17 | Kejtý
Vychovávají nás většinou rodiče. Oni nám nabízí směr, kterým se můžeme vydat. Jednoho dne tedy vykročíme. Poznáváme svět, který nás obklopuje ze všech stran. Možná ze začátku ani netušíme po čem toužíme. Ale podle mě můžeme v začátcích vykonávat co chceme, trávit čas s různými lidmi a být takovými lidmi, kterýmu ani nejsme. Protože tím čím se máme stát, tak tím se staneme. Věřím v osud a onu pomyslnou knihu, kde je vše sepsáno. Věřím ve spravedlnost, protože nikdo nemá možnost nahlédnout a životní cestu si ulehčit. Procházíme až k slepým uličkám a vracíme se zpět. Prosekáváme se chroštím, plazíme se blátem... A to všechno třeba jen kvůli nepatrnému záblesku něčeho. Čeho? Naděje, láska, uzdravení, přátelství, peníze,... V tomhle všem se brodíme, když nás vychovává život.

Ale co když nás vlastně dovychovalo úplně něco jiného? A nikoliv běžný život...?

Skládej je jako puzzle...

2. července 2013 v 21:22 | Kejtý
Kde se berou velké (důležité) události? Kolik komárů tvoří jednoho průměrného dromedára?
Velké věci neexistují. Pouze hromada maličkostí, které tvoří nafouknutý celek. Ten velký útvar není jedna bublina. Nachází se tam několik malých bublinkových útvarů. Různé barvy, velikosti, vlastnosti,...

Proč máme tzv. špatné dny? Čím vlastně vše odstartuje? První nenápadnou bublinkou. Ať negativní či pozitivní. Malé věci jsou jako střípky skla. Můžeme z nich poskládat rozbitý porcelán nebo na ně jen civět. Tupě a prázdně. Měli bychom se snažit dát dohromady všechny bubliny. Ať jsou krásné nebo ošklivé. Přijmout všechny a nehledět na jejich vlastnosti. Však jak se říká, kdo přebírá, ten přebere. Jednoduché, ale neexistuje černé nebo bílé. Stejně jako nežije optimista nebo pesimista. Vše je smíšené. Naše nálady i stavy.