Vzpomínky hřejí a občas bolí.

5. května 2013 v 21:53 | Kejtý
Zapisuji si své myšlenky kam mě jen napadne. Kousíčky papírků jsou pohazené po stole, v šuplících i knihách. Občas se naštvu a smetu je do odpadkového koše. Ale i přes to je jich stále dost. Jsou to vzkazy, přání, sny a spousta citů.
Ten pocit, když najdu postarší lísteček. Starší city, které jsem strčila do úkrytu. Opět vzplanou. Jako bych mohla cestovat časem. Cítím se stejně jako v onu chvíli.

Je těžké opustit člověka, kterého jste milovali. I když nyní tomu tak není. Je to jako vyhodit oblíbený, ale děravý svetr. Budete ho nosit? NE! Zajdete do obchodu a pořídíte si jiný. Jen s láskou je to složitejší.






Nechtěla jsem ublížit. Jen občas musí být člověk egoistou. Tohle je můj život. A v první řadě chci dobré pro sebe. Už nejsi v mé soutěži. Promiň. Sbohem.
 


Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 6. května 2013 v 9:36 | Reagovat

zní to hrozně hezky. obdivuju lidi, kteří o takových pocitech  dokážou mluvit nebo psát. já jsem nějak okolí odstřihla a nepřipouštím si ho k sobě, abych se právě takovým pocitům vyhla. asi jsem srab.

2 Ilma Ilma | E-mail | Web | 28. června 2013 v 17:09 | Reagovat

Tohle zapisování si myšlenek, pocitů, vzkazů moc dobře znám. Někdá je pak nashromáždím a zapálím, koukám na to jak hoří, jindy je pročítám a také jak sama píšeš - cestuji v čase.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama