Když po těle stékají kapky ...

31. května 2013 v 23:21 | Kejtý


Proč nosíme v rukou a taškách deštníky, ale když začnou nám na hlavy usedat dešťové kapky, tak je neroztáhneme? To vypadá jako s láskou, která hnízdí v našich srdcí, ale odmítáme ji ukázat. Natož někomu darovat. Jsme neuvěřitelní skrblíci co si vše hamouní jen a pouze pro sebe. Od citů až po materiální věci.


Proč máme zbytečně moc párů bot? Proč je v nás tolik vzteku? Proč máme zkrátka všeho moc? Proč hodnotíme lidi hlavně dle jejich vzhledu? Proč když se dokáže člověk lišit, tak se pro druhé stává bláznem? Máme tolik citů a bezmezné lásky, ale dnešní svět toto krásné v nás potlačuje. Proč nezačít jinak? Musíme začínat vždy u sebe.

Zní to možná jako klišé a ještě znít bude, ale na tom stojí smysl lidstva. Udělejme každý den nějaký dobrý skutek. Usmějme se na cizího člověka, když si myslíte, že to potřebuje. Hlaďte cizí psy a zkrátka nad vším trochu zapřemýšlejte. Nic se neděje jen tak. Ani neotvírání deštníků, i když je máme při sobě. Dešťové kapky jsou pro mě kouzelné. Jako by mě očišťovaly a dělaly krásnější. I když se zmoklou ofinou vypadám jak idiot. Ono mám na mysli zřejmě duševní krásu.
A proto nechávejme naše paraplíčka doma a buďme krásní.
 


Komentáře

1 Atillka Atillka | Web | 27. června 2013 v 19:30 | Reagovat

Hezký článek...Donutil mě zamyslet se.

2 Ilma Ilma | E-mail | Web | 28. června 2013 v 17:07 | Reagovat

Taková fain úvaha a hezky použité přirovnání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama