Duše je branou světa

16. dubna 2013 v 21:15 | Kejtý
Krčím se v koutku své duše a křičím do všech světových stran.
Mám strach, že jednou nebudu poznávat známá místa, věci a lidi kolem sebe. Až jednou budu sedět doma ve svém vypolstrovaném křesle a nervózně poklepávat rukou do opěrátka. Budu prožraná nemoci a závislá na svém druhém páru nohou- holích. Na zádech budu mít hrb a po těle stařecké skrvny. A v tomto duchu budu každý den odpočívat a přemýšlet nad svým životem. Mojí duševní potravou budou knihy a můj život, který jsem žila v době před vypolstrovaným křeslem.



Proč je pro lidi důležité vzdělání? Proč mají lidé zájmy? Proč mají lidé své názory? Proč někteří mají ve jméně titul? Proč se děti učí abecedu? Proč mluvíme cizími jazyky?


Nestačilo by prostě jen existovat? Vybíráme si lidi dle duševních hodnot, ale proč? Kde je ona duše? Kde se skrývají naše názory? Je to nějaký pomyslný uzlíček našeho myšlenkové smetí? Proč neustále my lidé o něco usilujeme a za něčím se ženeme? Proč žijeme tak na chlup podobné životy? Proč se vlastně nijak zásadně nelišíme?

Každý z nás je pouze jen jeden kus z těch pár miliard. Jeden jediný kus. Einsteina si zapamatoval celý svět. Ale i on byl jen jedním kusem z mnoha. Jaký on žil život? Stejný? Podobný?

A potom tato životní etapa skončí a jeden kus z mnoha už neobývá naší planetu. Leží na pitevním stole. Mozek, jícen, plíce, játra, žaludek, ... Je to jen mnoho součástek v jednom jediném komplexu. Ale kde jsou ty důležité součástky, které dělají člověka jedinečným? Kam zmizeli? Je ten uzlíček se smetím s ním? Kam se poděl? Vždyť jsme všichni stejní, ale přes to jedineční. Ale jednou si budeme zase rovni. Až budeme ležet na chladném stole, oči zavřené a končetiny ztuhlé.

Náš uzlíček musí existovat. Nemůže se vytratit. Naše myšlenky zkrátka musí plout někam jinam. Do nebe? Do jiného světa? Netuším kam plují...



Až jednou budu opravdu sedět v tom vypolstrovaném křesle a přemýlšet o nemožném, tak se budu trápit. Protože co nás trápí víc než naše vlastní myšlenky?

 


Komentáře

1 Myška Myška | Web | 17. dubna 2013 v 22:16 | Reagovat

Naše vlastní myšlenky nám dokážou v hlavě rozpoutat uplný peklo. Jakmile je pustíš, tak nejdou zastavit..přemýšlíš a napadají Tě stále horší a horší varianty, jak můžeš dopadnout a pak když si řekneš,že nad tím přemýšlet nesmíš...uvědomíš si,že sedíš a celá se třeseš. Doufáš, že Tebe tohle nikdy nepotká ale stejně víš, že se tomu nevyhneš..

2 Kristýna Kristýna | Web | 24. dubna 2013 v 12:31 | Reagovat

Plují mezi ostatní, do přírody, do zvířat, do dalších lidí... sebou ovlivňuješ ostatní a oni tebe a oni jiné, každý tvůj krok může něco změnit

3 Ilma Ilma | E-mail | Web | 28. června 2013 v 17:11 | Reagovat

Stáří k nám patří. A myslím, že je to jediná spravedlnost na tomto světě. Každý z nás každým dnem stárne. :) Nebojme se toho. Naopak bude více času  apokud budeme zdrávy pánbuh nám dopřej dlouhého pokojného života. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama