Terorista útočí!

31. ledna 2013 v 22:43 | Kejtý
Některé schůzky nejsou romantické, nádherné, dech beroucí, oslňující ani nic podobného z dalších superlativ.
Oni dva si psali pár dní po internetu a rozhodli se sejít. Byli si sympatičtí jak vyplynulo z písmenek.

Čekal na mě na smluveném místě. Svižným krokem jsem kráčela a bystřila zrak, kde onen internetový muž se schovává. Najednou jsem uviděla přešlapujícího muže, který chodil z místa na místo. Je to on? Pomyslela jsem si. Vypadal jako muž od Al kajdy. Takové divné vousy, nebyli to normální vousy. Nazvala je jako Al kajdovské vousy. Svůj svižný krok jsem zmírnila, pak zas přidala a zase zmírnila. Nebyla jsem si jistá zda je to opravdu on. Nemyslete si. Jeho fotografie jsem viděla, ale opravdu si nebyl ani trochu podobný. A tak jsem se jen na něj usmála, on se usmál, pozdravili jsme se a šli jsme spolu městskou uličkou.


Ještě jsem ho samozřejmě nezavrhla, protože zkrátka taková nejsem. Šli jsme spolu do obchodního centra si sednout na kávu. Dával mi přednost ve dveřích a byl celkem milý. Hmm, fajn pomyslela jsem si a zapomněla na jeho vousy. A tak jsme si sedli na pohodlný gaučík a odložili si. Na stole leželi nápojové a další nabídkové lístky s položky, které podnik nabízí. Muž vzal do rukou lístek s čaji. Po chvíli ho odhodil (opravdu neodložil, ale odhodil- pořád zůstal přes to na stole) se slovy: "Já čaje nepiju." Vzal si další lístek, kde nabízeli různé druhy horkách čokolád a to okomentoval: "To za to nedám padesát korun. Ty bys to za to dala?" Jen jsem se pousmála. Chápu, že je pouhým studentem a nemá tučné konto. Přes to si tento komentář mohl odpustit. Další lístky jen zběžně prohlídl. A zeptal se: "Dáš si něco?" Mělan jsem už vybráno. A to nejlevnější čaj, který tam měli pro případ, kdyby to za mě zaplatil. Nechtěla mu udělat čáru přes rozpočet. A to ještě stihnul dodat: "Jestli tu nemáš peníze, tak ti to zaplatim." Nebyl to milý tón, který by říkal, že to rád zaplatí. A tak jsem si vybrala nejlevnější čaj, protože jsem usoudila, že levnější už by byl jen cukr.

Mezi tím přišla servírka a zeptala se jeho směrem zda máme vybráno. On trochu drzým tónem: "No, ještě jaksi ne." Ona beze slov odešla. On vtípkoval s tím, že ať si objedná cokoliv, že mu do toho plyvne. Nakonec si dal čaj (ten který nepije). Koukala jsem ven z proskleného okna jak jezdí vlaky. Do obličeje mi svítilo sluníčko a měla jsem chuť odejít. A on povídal. Ze začátku jsem se snažila poslouchat o čem, abych mu mohla smysluplně odpovídat. Po chvíli jsem to vzdala. Za každým druhým slovem říkal "voe." Ze začátku jsem netušila, zda to není nějaká hebrejská předložka. Nebyla. Bylo to to známé vykastrované zvíře. On také začal o tom jak jsou zdravotní sestřičky zvrácené. Nevěděla jsem zda takovou představu pochytil z porno filmů a nebo ujíždí na erotických kostýmech. Raději jsem se neptala.
Při pití čaje se mu zasekl prst do ouška, protože bylo moc malé. Stává se. Po chvíli se znovu napil a upozornil na to, že si strčil prst do ucha. Nechápala jsem a zapomněla jaký měl před tím problém, ale došlo mi to. Ale se smíchem jsem mu řekla, že jsem si myslela, že si strká prst do svého ucha. A on na to ihned názorně reagoval: "Já si nestrkám prst do ucha (prst v uchu) ani do nosu (tam nebyl uvnitř) ani do zadku (a při tom se naklonil i s názorným prstem.)" Nejsem žádná citlivka, ale takto se chovat na první schůzce? Klidně bych toto i já názorně předvedla, ale pouze přátelům či jiným důvěrným osobám. Přirovnala bych to k tomu, jako by si člověk po pár týdnech známosti před druhým uprdnul.

Po hodině se zeptal v kolik mi jede domů vlak. Odpověděla jsem, že zachvíli. A tak jsme se chystali platit. Připravila jsem si peněženku, abych za sebe zaplatila, protože jsem nebyla oficiálně pozvaná. On, ale překvapil. Zaplatil za oba. Byla jsem tak překvapená, že jsem si nevšimla zda nenechal víc, než byla daná cena. Samozřejmě jsem mu poděkovala. On na to, že ho třeba příště pozvu na pivo. Ale to už on nemohl tušit co si myslím. A to, že s ním už nikam nepůjdu.
Mladý muž mě šel slušně doprovodit. Ráda bych s děkuji odmítla, ale byl to jen kousek. Stáli jsme na nádraží před odjezdovou tabulí. Zbývalo dvacet minut do mého odjezdu. Čekali jsme tam spolu asi dvě nekonečné minuty. Pověděla jsem: "Tak já už půjdu." On: "Tak ahoj." Já: "Ahoj." Oddychla jsem si. Měla jsem to za sebou.










RA-TA-TA-TA-TA! Zvolal zřízenec Al kajdy a tím vyděsil všechny kolem. Nikdo si nestrká prst do nepatřičných míst a místo tečky za větou nepožívá ono vykastrované zvíře.




Zeptej se a já možná odpovím. Ano, podlehla tomu i Kejtý. :-)
http://ask.fm/Kejt13
 


Komentáře

1 pixie pixie | Web | 31. ledna 2013 v 23:43 | Reagovat

:) Občas jsou internetová seznámení jen ztrátou času. Zrovna o tom mám rozepsaný článek (no vlastně mám je nadpis a spoustu nápadů v hlavě :)), ale ne a ne se dokopat tomu dát nějakou formu a publikovat to.
Občas se prostě nezadaří. Příště budeš mít třeba víc štěstí :)

2 miriabel miriabel | Web | 11. února 2013 v 20:31 | Reagovat

Jsi odvazna, zes sla na schuzku s nekym, koho jsi znala jen z internetu a jeste par dni. Urcite to muselo byt velke zklamani, ale zaroven zkusenost k nezaplaceni. Taky drzim palce, at priste dopadne rande lepe :)

3 Eduard Nud Eduard Nud | 15. listopadu 2015 v 11:11 | Reagovat

Internetová setkání. Naštěstí jsem to propásl, ale ony ani ty klasické inzeráty nebyly pro mne to pravé ořechové. Když jsem napsal pravdu, normální děvčata mi nenapsala, ozvaly se pouze skutečné poklady. Když jsem byl příliš stručný, stejně to nemělo dlouhého trvání. Většinou jsem si chtěl jenom dopisovat, ale abych pravdu řekl, nebavilo mě pořád číst jsem atraktivní blondýnka sportovní postavy, mám ráda moderní hudbu a tanec. To jsem si mohl napsat sám a jednou a nemusel jsem zbytečně utrácet. Takže bohužel nic. Nebo spíš bohudíky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama