Osude mám z tebe strach...!

3. ledna 2013 v 20:33 | Kejtý
Ta žena, kterou občas vídám není statečná. Ani se ale přehnaně nebojí. Umí si zachovat chladnou hlavu a řešit dannou situaci. Umí poradit, ale přes to není žádný expert. Obdivuji ji.

Když koukáte smrti přímo do očí. Představte si to. Nachází se stejně blízko jako právě nyní váš monitor. Kouká na vás a zhluboka dýchá. Chce vás strhnout k sobě. Nikoliv fyzicky, ale psychicky. Přeje si vaší duševní smrt. Hledíte přímo do očí umírajícího a netušíte zda na vás v myšlenkách mluví on či ona otravná smrt. Ve vašem mozku koluje pouze jedno- zmatek. A co říká váš mozek? Toto: "Ty chceš přeci taky umřít, už tu nechceš být. Chci jít s ním, záleží mi na něm víc než na cokoliv jiném. Raději chci umřít než, abych tu žila bez něj. Ne, on bude dobrý konec, přežije to! Musíš jen věřit! Smrt. Zemře. Ty chceš aby zemřel, protože není jiná možnost. Sakra..." A takové myšlenky vám jdou stále dokola...


Milovaný umírá. Nikdy ho neuvidíte, nepohladíte,... NIC!

Řeknete si: "Fajn. Tak tohle si posral živote! Tos nemusel!" Pokoušíte se jít dál. Vyhledáváte situace, které se ostatním příčí. Toužíte učit se nemožné. A potom se přistihnete... Toužíte vidět smrt, chcete jí vidět a nakopat jí do zadku. Chcete tý smrtce pořádně nakopat prdel, setkat se s ní a zachránit všechny, kterých se to týká.
Představte si, že koukáte v televizi na horor. Vstávají vám hrůzou chlupy po celém těle. Třesete se strachy a chcete se zakrýt oči. Najednou jsou titulky a je konec. Jenže je další díl onoho hororu. Vy ho chcete vidět, protože jste zvědaví a chcete si dokázat, že nejste srabi. Zároveň ho, ale nechcete vidět, protože nevíte jak budete reagovat. Chcete i nechcete. Chtíč vyhrává! A už nikdy žádnému televiznímu hororu neřeknete ne!
A to samé je s chtíčem smrti. Jste nepochopení, blázniví, krvelační a bezcitní. Nemáte vysvětlení, ale ani ho nehledáte.

Protože tohle z vás udělal život. Možná to je sepsáno ve vaší knize osudu, pokud existuje.
 


Komentáře

1 miriabel miriabel | Web | 4. ledna 2013 v 0:45 | Reagovat

Desive... Nejvetsi strach mam z toho, ze nestihnu vse, co jsem chtela, ze nestravim dostatek casu s temi, co je miluju, ze jim nedam dostatecne najevo, jak je mam rada... Bojim se... Ale snazim se si to nepripoustet...

2 Lexi Lexi | Web | 10. ledna 2013 v 18:13 | Reagovat

Nakopat smrt do prdele, to jsem chtěla už tolikrát za to, že mi vzala milované.

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 13. ledna 2013 v 17:31 | Reagovat

Smrt blízkého je strašná věc. Honí se vám podivné myšlenky v hlavě a všechno kolem je jiné. Možná se od té smrti něco naučíte, možná ne...

4 Anča ^_^ Anča ^_^ | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 15:27 | Reagovat

[2]: přesně [3]: . . . je to hrozně těžký, a teče při tom hodně slz. Člověk si pak bere  vinu na sebe...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama