Prosinec 2012

Mám jen jedno přání, které se mění v sen.

23. prosince 2012 v 20:05 | Kejtý
Vánoce jsou svátky pro děti a již jsme pochopila proč se dospělí na konci ruku opíjejí. Ježíšek neexistuje a Santa Claus je pouze obtloustlý chlapík, který vůbec nemá mé sympatie. Nechápu proč zrovna Ježíšek se stal poslem dárků pro Českou republiku. Proč se tyto svátky rozšířily do obrovsky stresujících? Proč lidé šílí v obchodní domech i maloobchodech? Proč máme narvané domovy zásoby jídla? Ne, o tom nechci psát...

Dospěla jsem k závěru proč někteří dospělí nechtějí slavit svátky Vánoc ...


Co gatě to prezident.

18. prosince 2012 v 19:58 | Kejtý
Uplynul jeden rok od úmrtí prvního prezidenta České republiky. Zapalme svíčku, nadávejme na něj, ale zkrátka asi většina z nás si nějakým způsobem vzpomeneme.
A tak jsem si dnes udělala šílené "Havlovské" kalhoty. Délku takovou jakou sám pan prezident před pár lety dostal na módní mola. Ale mě se tato délka, kdy tzv. "čekáte velkou vodu" nelíbí. I přes to jsem dnes udělala vyjímku. Ohrnula jsem si džíny. A aby to nebyla slabota, tak jsem si ohrnula i pracovní kalhoty v nemocnici. Věřte mi. Vypadala jsem jako idiot a byla jsem snad jako jediná z našeho městečka, kdo vykasal kalhoty.


Spravedlivý je pouze čas.

16. prosince 2012 v 20:43 | Kejtý
Slovo spravedlnost se stává pouze pojmem, který nejde blíže specifikovat. Co je vlastně spravedlivé? Jeden člověk mi položil otázku: "Tak mi řekněte co je podle vás spravedlivé?" Mlčela jsem a pokrčila rameny. Chtěla jsem argumentovat tisíci pojmy, kterými bych dala najevo co je spravedlivé. Jenže najednou jako by všechny uhasly.
Divoká zvěř se navzájem požírá a my to zkrátka nazýváme "zákonem džungle." Ale už jen na toto téma se dá diskutovat zda je to spravedlivé. Můj názor? Nevím. Zkrátka zvířata se požírají navzájem, je tomu tisíce let, ale já nevím zda je to spravedlivé. Třeba jednou dospěji k závěru.


Jako elektrický ptáček co svým zobáčkem klove, než se mu nevybijí baterie.

5. prosince 2012 v 21:09 | Kejtý
Nastupuji do ranního vlaku a procházím uličkou mezi sedačkami. Jsou plné lidí, není si kam sednout. Jdu dál, abych našla volné místo. Už nedoufám, ale stále znechuceně pokračuji. A najednou se objeví celá čtyřsedačka volná. Proč to píšu? Kdybych nebyla alespoň trochu cílevědomá a neměla vůli, tak zůstanu stát. A kdyby neexistovala volnost, tak pokračovat ani nemohu.
Máme ji moc a neumíme si ji správně rozporcovat. Nevážíme si jí a zneužíváme ji. VOLNOST.