Polib mě můj milý a půjdeme navždy spát.

22. listopadu 2012 v 20:10 | Kejtý
Ocitli jste se někdy v situaci, kdy jste opravdu nevěděli co dělat dál? Seděli jste v křesle, tupě zírali a měli nastevřená ústa? Cítili jste při ton, že opravdu nevíte jak pokračovat? Takové to temno. Snažíte si vzpomenout na minulost, ale je jako by rozpitá. Představujete si budoucnost, ale jako by ani neměla nikdy přijít. Existuje jen tady a teď. Křeslo, tupý výraz a nastevřená ústa. Máte pocit, že by vás mělo něco pohltit. Mimozemšťan nebo vaše vlastní myšlenky. Vy ani v danný moment netoužíte po budoucnosti. Chcete se vším skoncovat, ale sebevražedné sklony nemáte. Nechcete. Přejete si bojovat, jenže nevíte jak. Přejete si, aby vás vcuclo nebe, jako vysavač při sobotním úklidu. Nic. Ticho. Všichni spí. Vy kste v křesle. Třesete se a když vstanete, tak nervózně popocházíte. Přemýšlíte, ale doopravdy vlastně nevíte nad čím. Sednete si zpět. Chcete zavolat jedno jediné číslo danné osobě. Uvědomíte si, že by jste neměli, teď ne. Vzteky by jste nejradši přístroj odhodili.

Neberečíte, nemlátíte hlavou do zdi ani nekřičíte. Na první pohled vypadáte celkem přijatelně. Někdo vác sleduje. Výraz, který neprochází touto dobou. Tělo které poslouchá jen ze setrvačnosti. Vy víte, že nechcete, ale tělo jde. Krok za krokem. V hlavě křičí váš hlas: "Stůj! Notak, zastav se! Já nechci jít dál, nepůjdu. Zklátím se k zemi a budu šťastná." Ale ani ten vaše pohyby nezastaví.

A tak každé ráno vstáváte. Nevnímáte to, že by jste chtěli spát déle než jen pár hodin. Vstanete. Každý den vzdáváte svou osobní úpravu a říkáte, že dnes na to kašlete. Ale ještě nikdy jste to neudělali. Házíte bezmyšlenkovitě potřebné věci do tašky a následně přemýšlíte, kde jsou vaše klíče. Vycházíte ven. Přejete si jaro, léto, sníh, včerejšek nebo zítřek. Prosím, jen ať někdo ukradne dnešní den. Nechcete vyjít. Nikam. Čeká vás dlouhá cesta na dopravní prostředek, zaměstnání a následná cesta zpět. Vše prováděno v setrvačnosti? Nastává večer. Vracíte se. Ukládáte se do postele a přejete si, aby dnešní noc byla nekonečná...
 


Komentáře

1 Vivi Vivi | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 5:33 | Reagovat

Jak ty dokážeš svými články chytnout za srdce! Husí kůži mám u tebe na blogu pravidelně a dneska už jsem to nevydržela a musela ti napsat - klobouk dolů! ;-)
Vivi

2 Kejtý Kejtý | Web | 30. listopadu 2012 v 20:32 | Reagovat

Děkuju. Za to, že si tu zanechala komentář. Jsem ráda, že články k něčemu jsou a aspoň někoho zaujmou. Takové komentáře jako je ten tvůj ty si ochraňuji. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama