Je to jako sen co usadil se na andělských křídlech.

2. října 2012 v 21:00 | Kejtý
Možná právě na tyto chvíle budeme vzpomínat jako na ty šťastné. Nebo na ty nejšťastnější a nejkrásnější. Jen nevíme zda budou následovat dny, které překonají ty dosavadně šťastné. Zní to zmateně, protože i já jsem zmatená. Ale krásně.



Čekala jsem u školního automatu na jídlo. Vybírala jsem pohledem bagety. Jedna se mi zalíbila, ale byla poslední. Přede mnou jen jeden člověk. To by bylo, aby chtěl zrovna tu mojí. A tak koukám u jaké potraviny se vysune "pařátek", který hází dolů kořist. Sledovala jsem oplatky, bonbóny, pití, ... A pařátek se vystrčil u mé bagety pohledem vybrané. Sjela dolů do kaslíku, lovec si jí odnášel pryč a já ho jen pozorovala. Nakonec jsem si k obědu (ano správně) vzala oplatku. Ale v tu chvíli kdy dopadla bageta do přihrádky mi něco docvaklo. Takhle to chodí i v životě.

My si vybíráme a neustále na něco čekáme. Toužíme po určitých lidech a zážitcích. Ale do své jámy štěstí vhazujeme většinou jen mince. Už něuděláme ten druhý krok k navolení čeho si konkrétního. Pasivně přihlížíme, čekáme a přejeme si. Před námi je ale zástup lidí, kteří čekají na toho samého člověka nebo situaci. Nezahálí. Vhazují mince a navolí kód. A jak se řiká (trochu překrouceně) vypadne jim z p*dele štěstí. Mají co chtějí, odnášejí si to. Jdou v objetí s milovaným člověkem nadcházejícím dnům. Mají se rádi či si vyznávají lásku. Vrkají jako dva vypelichání holubi v parku. Ale jsou šťastní, narozdíl od zbylých lidí. Zbytek tupě zírá na automat a neví co si navolit. Lásku? Štěstí? Zdraví? Úspěch? Peníze? Zřejmě je z toho důležité jen jedno. A to láska. Pokud ji máte, tak jste úspěšní a duši máte zdravou. Tím pádem můžeme hovořit o štěstí. A pokud máme lásku jsme šťastní a v dnešní společnosti úspěšní. S láskou máme zdravou duši. A když máme to všechno, tak s podporou a jistotou pramenící z lásky je to jen krůček k penězům.

Tak proč stát nehnutě na místě a zírat, které tlačítko zmáčknout? Měli by jsme dělat i věci, které nás úplně neoslovují. Činnosti ze kterých nemáme žádný užitek. Komunikovat s lidmi, kteří nám nepoví vlídné slovo. Potom zjistíme co je důležité a krásné. A že by jsme měli rozhodovat svým srdcem. Protože to je pravdomluvné, i když někdy bláznivé.

Vždy to není lehké a cesta nikdy nebude krátká odstraněna od překážek. Ale jedno vím jistě. Za tu vynaloženou námahu, bolest, slzy, pot, bolavé srdce a probdělé noci, to zkrátka stojí.

Za to co milujete stojí za to se vždycky rvát. Do posledního dechu, slova a třeba i kapky krve.
 


Komentáře

1 Lauralex Lauralex | Web | 5. října 2012 v 15:41 | Reagovat

Nikdy mě to při pohledu na automat nenapadlo, ale máš docela pravdu.
A jo, měli bysme se rozhodovat srdcem. Já se řídím citátem: "Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím neviditelné."

2 Michelle Michelle | Web | 13. října 2012 v 10:24 | Reagovat

když jsem byla malá, vždycky jsme s bráchou o něco "prali". a vždycky, když vyhrál, řekl: "rychlejším patří svět". teď už se tím pravidlem snažím řídit. je to totiž pravda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama