Nemocniční (fa)lež(š)

29. září 2012 v 21:42 | Kejtý
Už je to celkem dávno, kdy jsem poprvé toužila být zdravotní sestřičkou. Byla jsem plná ideálů a snů, asi jako každý v mém věku. Plně rozhodnutá stát si za svým rozhodnutím.
První roky na střední škole mě to nebavilo. Všechno se dělalo pouze jako, mluvilo se na plastové figurky, injekce se píchaly do polštářků a obvazovali jsme nekrvácející ruku. Pro mě zkrátka jedna velká nuda. Byla pouze jedna výhoda. Vše jsme praktikovali podle učebnic a pravidel. Zkrátka to mělo řád, který je pro nemocnici nutný.
Nástupem praxe v nemocnici se vše změnilo. Následující psaní si musím hodně promyslet. Přeci jen, aby mě nevyloučili ze školy za podávání informací o nemocnici či nějaká další hloupost ze všech těch řádů, které stejně nikdo nedodržuje. A taky proto, že za pravdu by se mohli opravdu moc zlobit.


Přišli jsme si tam jako vyjukané žákyňky, které neví nic o opravdovém nemocničním kolotoči. Jenže ironií je, že jsme toho zároveň věděli více než ostatní personál. Proč? Neztratili jsme úctu, morálku a smysl pro spravedlnost. Neposkvrněné a spravedlivé jsme vkročili vstříc tomu všemu.
Vidět ležícího pacienta se zaschlými fekáliemi a přemýšlet jak dlouho je v takovém stavu. Otočené lůžkoviny zašpiněnou stranou dospod. Vyháknuté signalizační zvonky pro pacienty, aby v noci "nerušili." Poslouchat nevhodné rozhovory zdravotních sester. A pozorovat uklízečky co podlahu pouze namáčí a při tom nadávají, že jim po tom chodíte. Vnímat lékařskou vizitu ze které vlastně nic vnímat nejde. Protože pacienti se následně ptají sester kam pojedou na vyšetření a jak dopadli výsledky z vyšetření. Jenže zdravotní sestry nemají nafukovací hlavu a žákyňky by si ji rádi nafoukli, ale jsou z toho tak vykulené, že nemohou najít pumpičku.
Úcta ke starým lidem a mrtvým je občas také na bodu mrazu (i pod bodem). Chcete se všem pacientům zavděčit a vše jim splnit. Nejde to. Jako by jste byli sami proti všem těm, kteří mají syndrom vyhoření. Zavřete za sebou dveře pokoje a stojíte uprostřed chodby. Třesou se vám kolena, cítíte bušení srdce a máte ztuhlé svaly. Jako by jste se už nikdy neměli hnout. Jste přikováni na místě tou hrůzou (občas opravdu je výstižné toto slovo) ve které jste se ocitli.Ptáte se proč právě vy? Chcete zmizet, ale nejde to. Něco vás tam drží. Přejete si konat dobro, i když víte že vy celou nemocnici nespasíte.
Tím vším přehodnotíte všechny své životní cíle a priority. Protože není nic dojemnějšího, než když vás stará žena na nemocničním lůžku drží za ruku. Hladí vám dlaň a povídá: "Děvče, jsi mladé, užívej si dokud můžeš." Leží tam s cévkou v močovém měchýři a pytlík od toho visí na posteli. Z ruky trčí flexila a nad ní kape infuzní roztok. Její tvář je protkaná vrásky a její oči... Její oči jakoby už nepatřili na tento svět. Děkuje vám za každou maličkost a při tom se na vás usměje. Ona ví, že my víme. Vědět, že je konec a přes to oddaně čekat ... Takových pohledů bylo moc a ještě bude ...

Dodatek: A to jsem se nezmínila o ne/upravených sestrách. Či přístupu k hygieně, dezinfekci a sterilitě. Jedním slovem humus! Lidé jsou někdy déle hospitalizováni díky nezodpovědnému personálu. Poděkujme jim a klaňme se jim.
Tímto nepovažuji každého koho jsem potkala v nemocnici za špatného. Každý ví jak se chová a nechová. Je to jen o našem svědomí a vědomí. Já bych si přála do konce života usínat s čistým svědomím a nestydět se za sebe.
 


Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 1. října 2012 v 22:56 | Reagovat

na jazykovce jsem měla spolužačku, která byla na zdravce. byla naprosto cynická. řekla, že po zkušenostech z praxí by to nedělala. přitom bylo vidět, že je ten obor baví... opravdu bych neměla na práci zdravotní sestry a všem, co to dělají skládám poklonu...

2 Kristýna Kristýna | Web | 10. října 2012 v 15:56 | Reagovat

No jo, asi každý přišel s ideály a pak, aby mohl pokračovat musel dostat svůj soucit a vše na bod mrazu.
Můj táta ležel v nemocnici o hodně déle než musel, kvůli ignoraci sester a doktorů, v podstatě začal zevnitř hnít a navíc tam zhubl tolik, že bylo hrozně těžké uzdravování. Ale naštěstí jsou lidé různí a také dobří :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama