Časem se to všechno spraví, ale jizvy zůstanou.

24. září 2012 v 20:53 | Kejtý
Místy je život krásný, tak jako ta nejrůžovější květina. Jindy krásný, ale přes to s trny stejně jako růže. Někdy kopřiva, která pouze šlehá, ale i od ní si vezmeme ponaučení.




Občas se na nás toho zkrátka nahrne moc. Příval emocí, citů, úsměvů i slz. Život nečeká. To jen my by jsme měli popoběhnout.



Přes to všechno na nás zasvítí pár jemných paprsků. To aby jsme měli sílu jít dál. A právě to se mi zdá v životě zajímavé.



I ten nejtvrdší hráč se životem jednou padne. Tedy... Musí si odpočinout, načerpat síly a užívat si ticha. Jen tak zavřít oči uprostřed všech lidí a odejít si snít do svých koutů mysli.



Štěstí je všude kolem nás, ale nesmíme na něj pouze zírat. A co tedy? Popadnout ho a nacpat si jim všechny kapsy.
 


Komentáře

1 Pe†er Fireworks Pe†er Fireworks | Web | 26. září 2012 v 17:47 | Reagovat

Ou, ty popisky mezi větami jsou naprosto boží. Pročítám si to asi počtvrtý. Ty fotky zas tak úžasný nejsou, ale tím neříkám že by se mi snad nelíbily, ta první je povedená. ^_^

2 Kejtý Kejtý | Web | 26. září 2012 v 21:04 | Reagovat

[1]: Děkuju moc za upřímný komentář. :)

3 Michelle Michelle | Web | 29. září 2012 v 14:01 | Reagovat

ta první fotka je krásná. jakože... co se textu týče, úplně jsem si teď potřebovala něco podobného přečíst. Přijde mi, že jsme se naučili chtít od života víc, než dokážeme unést a hlavně stihnout. Můžeme se snažit, ale jak jsi psala - každý občas potřebuje vypnout. i když ono by stačilo zavčasu zpomalit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama