Věřit znamená žít.

29. července 2012 v 22:59 | Kejtý
Stává se ze mě nový člověk. Dalo by se to sdělit, že se stávám bláznem. Ale nový člověk možná zní lépe. :-) Nechci navazovat na své předchozí články a dělat si z toho "povídky" na pokračování. Ale pár řádků co jsem v minulosti napsala se týkaly mě. A nyní by zde mělo stát jeho pokračování. Cítím to tak, protože zde píšu jen při přívalu svých citů nebo citů jiných, které se mi vryjou hluboko do šedé kůry mozkové.



Bývala jsem věčným pesimistou. Jak by nyní mohla tvrdit jedna z osob. Ne, bývala jsem realistou a nyní jsem realista se sklony k optimismu. Věřím na osudovou lásku a i na lásku na první pohled či písmenko (ouha, ta moderní doba 21. století).
Věřím, že každý člověk na světě jednou potká svůj osud v podobě lásky. To pravé co je připraveno pro něj. Ale i lidé mohou osud pěkně obalamutit a svou osudovou lásku pustit tzv. k vodě. Zkrat bez přemýšlení, logika uvězněna v kolení jamce či něco podobně nesmyslitelného. Den kdy ztratí to co pro ně bůh (pokud existuje, tak nějaký služebníček- třeba) tak dlouho připravoval. Ty hodiny kdy se snažil, aby jejich setkání načasoval a posunul je tam kam mu bylo vyslyšeno. Ale dál milý služebníček již nemohl. Záleželo totiž jen na oněch dvou lidech. Když se něco pokazí, dá se to vygumovat nebo slepit. Ale vždy zůstane nějaká stopa po opravě, byť okem neviditelná. Následné rozdvojení cest dvou osob. Služebníček již nezasáhne. Proč? Tvaruje a plánuje osudovou lásku už pro někoho jiného. Každý má podle mě v tomto šanci jen tu první a zároveň poslední.
Jak bolestné asi musí být zjistit, že ona "obyčejná" láska byla tou osudovou. Jak tohle bolí u srdce? Nevím to a ani to vědět netoužím. Zavírám před tím zbaběle oči. Jak se musí cítit člověk, který onu osudovost zjistí za pár týdnů nebo až za dvacet let? Jak se s tím vyrovnává a jak vlastně přijde na to, že to ono bylo osudové a to ostatní pouze obyčejné?

Nepřeji si nikdy poznat tu ohromnou ztrátu. Nechci, nemůžu to zkrátka nejde. Jedno jsem přeci jen zjistila. Před tím krásným musí nejdříve být ono obyčejné a nesmyslné. Ale na ty správná slova přijdete až když je konec. Když si určitý úsek přehrajete jako stereo. Můžete si dát pauzu, přehrát vpřed nebo vzad. Jak se vám zamane. Je vám dovoleno setrvat i na jednom místě jakkoliv dlouhou dobu. Přemýšlíte. Vidíte své vlastní chyby, ale i tak jdete (musíte) dál.

Ach! Ten pocit když člověk může zažít legálně legální štěstí.
Ach! Ten pocit když víte, že TOHLE je váš osud a víte pro co (spíše koho) chcete bojovat. Až do vyčerpání svých sil.
 


Komentáře

1 Dee* Dee* | Web | 29. července 2012 v 23:04 | Reagovat

Nádherně si to napsala :)

2 Deniska Deniska | Web | 30. července 2012 v 14:02 | Reagovat

To je skvele napísané.Ja nemám slov. Ja niekoho chcem a tiež neviem či je to pravá láska,ale zas to zistím. Ale ja som chcela jedného chalana a o ňom už do smrti budem hovoriť že to bola moja najväčšia láska. :)

3 Houp Houp | Web | 31. července 2012 v 22:48 | Reagovat

Docela jsi se do mě obula, ale kritiku přijímám. :) Nejdřív se chci vyjádřit k tomu zabíjení, nikdy jsem to nechtěla, ten článek o té zabité berušce bych brala s nadhledem. Šlo zde o vyjádření toho, že si na tu mojí "zvláštnost" pamatoval.. v životě bych něco nebo někoho nezabíjela jen protože se mi nelíbí. A k tomu druhému článku.. vím co je to láska a vím co je to i zlomené srdce. Možná že jsem to přehnaně napsala, ale možná to bude tím, že to přehnaně cítím. Neber toto prosím, jako nějaké.. urážky nebo že bych kopala kolem sebe. Jen využívám svého práva na obhájení se. Tvůj článek se mi líbí, sdílím s tebou názor, že pokud "osudovou" lásku potkáme,neznamená to, že to taky bude mít šťastný konec z pohádky. Hlavně si myslím, že to, že jsme poznali TU PRAVOU lásku poznáme až tehdy, když vedle ní nebo s ní zemřeme. Každopádně si cením tvého času, který si na mém blogu strávila, je vidět, že ses porozhlédla a nebyla jsi jen náhodný kolemjdoucí, toho si cením. Klidně někdy napiš i další kritiku, tu přivítám a třeba jednou najdeš i něco, co se ti bude líbit ;)

4 Hjůbí Hjůbí | Web | 2. srpna 2012 v 23:26 | Reagovat

K tvému komentáři: Samozřejmě máš pravdu, chtěla jsem napsat "srpen", ne "červen" :D

Mluví z tebe prázdniny, optimistický realisto :):)
Zjistit, že "obyčejná" láska byla tou osudovou? Nó, to bych fakt nechtěla zažít. Stále se držím pravdy, že na smrtelný posteli člověk lituje věcí, který neudělal, než těch, který udělal.

A tvý poslední dvě věty mi nech vyrýt do kamene!! Děkuju ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama