Nebyl to omyl, ale zkušenost!

17. července 2012 v 22:17 | Kejtý
Víte o čem si myslím, že je život každého z nás? O našich vlastních chybách, které uděláme z nezkušenosti, nevědomosti i hlouposti. Jsou v nás jako v každém jiném člověku. Nikdo není bezchybný ač se tak třeba tváří.
Naše vlastní chyby, omyly a nedostatky nás popohání vpřed a utváří nás. Udávají nám tempo a směr. Někdo se zapře a vydrží, jiný nikoliv. Ale před štěstím i za štěstím následují chvilky opačné. Jen blázen by mohl být šťastný a spokojený celý svůj život.



Sledovala jsem jezdce na koni, když společně zdolávali překážky. Mým cílem bylo se samozřejmě kochat krásnou horou koňských, nabušených, běloušských svalů, které se vznášeli vzduchem. Zkoušeli společně létat. Byla jsem tím koněm okouzlena, ale potom jsem vypnula a myslela jsem na něco dočista jiného.
Cválali a překonávali překážky. Několikrát za sebou. Někdy se s hlasitým "žuch" dopotáceli překážky k zemi. Jindy zaduněl jejich dřevěný zvuk o koňská kopyta. Nic se nestalo. Pokračovali dál. A to mě začalo fascinovat. Z ničeho nic a z úplně jiného důvodu. Nebáli se, byli odhodlaní, vytrvalí a měli chuť jít dál. Jo! To je ono! Za schozenou překážkou se moc neotáčeli a letěli dál. Následovala další a tu zvládli bravurně. Na další klopýtli, ale věřili, že další bude lepší. I když u tu nadcházející schodili, tak stále věřili. Šli dál! Byla vidět dřina a pot, ale stále šli dál! To mě fascinuje. Odhodlanost. To je právě to co by každý z nás měl mít.
Nevzdávat se a vydžet. To je vše. I když po praktické stránce to není, tak lehké. Stojí to za to. Potom si svůj životní příběh přehrajete za pár let a budete na něj koukat stejně jako já na dnešní skokany. S obdivem a touhou něco dokázat. Něco víc než si myslí ostatní, že dokážu. I když mi na ostatních lidech nezáleží, tak stále bych si přála překvapovat.
 


Komentáře

1 Nell Nell | Web | 17. července 2012 v 23:31 | Reagovat

Moc hezky jsi to podala, líbí se mi to přirovnání na koních a naprosto to sedí. A jak píšeš: "Jen blázen by mohl být šťastný a spokojený celý svůj život."..tak to máš naprostou pravdu, ale na druhou stranu je na nic, když je člověk až moc dlouho nešťastný, protože tak to taky někdy bývá. Chce to asi, aby ta křivka moc štěstí/neštěstí tolik nekolísala a byla více vyrovnaná.

2 Katii Katii | Web | 18. července 2012 v 10:55 | Reagovat

Opravdu moc hezky píšeš :)))

3 Alica Alica | Web | 18. července 2012 v 20:00 | Reagovat

Kejtý kľudne sa môžeš zapojiť aj ty ... v pohode ...

4 m. m. | Web | 21. července 2012 v 13:22 | Reagovat

koně z jeníkova! sakra jak to poznáš.. ?:D.)

5 Martina Martina | Web | 22. července 2012 v 12:59 | Reagovat

Skvělý článek a celkově ten blog je něco, co už delší dobu hledám :)

6 Michelle Michelle | Web | 22. července 2012 v 15:38 | Reagovat

souhlasím s tebou. jen si dovolím malou poznámku - oni běží závod. jejich cesta přes překážky trvá pár minut a pak si vždycky můžou odpočinout. ten náš závod trvá celý život. proto je možná pro nás dobré si umět uvědomit, kterou překážku dokážeme přeskočit a kterou je lepší prostě obejít.

7 Kejtý Kejtý | Web | 22. července 2012 v 22:18 | Reagovat

[6]: Ano, logický argument. :) Kůň s jezdcem po závodě odpočívá a má klid. Ale vždyť i člověk si může na chvíli odpočonout a zalést si do kouta. Být sám a přemýšlet. Nezdolávat žádné překážky a zkrátka jen promýšlet dál svůj plán.

8 miriabel miriabel | Web | 25. července 2012 v 8:01 | Reagovat

Také si myslím, že největší poučení získáme z vlastních chyb. Možná je škoda, že se rodiče někdy až urputně snaží, abychom se nespálili... stojí je to šílené úsilí a stejně si jdeme tvrdě za svým, než se popálíme a zapamatujeme si, že tohle byl krok vedle... s větším efektem. Asi.

9 miriabel miriabel | Web | 25. července 2012 v 8:01 | Reagovat

Hrozně moc se mi líbí ta fotka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama