Kolik tváří máš, tolikrát jsi člověkem?

22. července 2012 v 22:49 | Kejtý
Ať někdo se za citlivku nepokládá, tak jí stejně někde v koutku duše je. I ten největší tvrďák ví o čem je řeč.

Kdo z nás by se občas nechtěl stát mouchou?


Existují lidé, kteří o sobě tvrdí, že neuroní slzu. Těmto lidem nevěřím, i když bych třeba moc ráda. Kdo někdy (alespoň jedenkrát) neuronil večer slzu do polštáře? Kdo nezadržoval slzy u filmu Titanic nebo Elsa? Kdo neplakal při úmrtí milovaného člověka? Kdo neplakal nad pětkou v žákovské knížce? Kdo neplakal když mu dali rodiče na zadek? Troufám si tvrdit, že všichni někdy plakali.

Teď přemýšlím zda psát konkrétně či obecně- těžké rozhodnutí.

Znám jednoho člověka, který si vždy zakládal na tom, že nebude dávat najevo své city. Někdy mu to ujelo, litoval toho a následně nad tím přemýšlel jako nad svou chybou. Jedná se o ženu/slečnu, která neviděla rozdíl mezi mužským a ženským pohlavím. Proč by měla žena vařit a muž zatloukat hřebíky? Lámala si hlavu nad tím proč je to takto předurčené. Někdy si přála být opačným pohlavím, protože být ženou jí připadalo na obtíž. A tak se podle toho také chovala. Nevyžadovala pomoc a hlásala, že muže nepotřebuje. Odmítala být romantickou osobou, kterou překvapí večeře při svíčkách nebo procházka pod hvězdnou oblohou. Nepřála si aby jí někdo psal básničky jen proto, že je ženou.

Roky uběhly a tolik se toho změnilo. Ta samá slečna se stala možná až samým opakem? Přiznává že je romantička a touží po nočních procházkách. Ale třeba i po raních při východu slunce. Přímo touží po zapálených svíčkách a romantické hudbě. Touha je její oblíbené slovo, protože ona opravdu touží po všem co si nevědomky sama odpírala. Pověděla jsem jí, že byla/je bláznem. Na to se, ale jen ona uculila a přikývla.

Slečna se mi nyní jeví šťastnější než před lety. A užívá si zamilované básničky na dobrou noc ...
 


Komentáře

1 Ivuška Ivuška | Web | 22. července 2012 v 23:13 | Reagovat

já se snažím své emoce nezadržovat, ale taky neprojevovat slabst, protože někteří lidé jsou jako hyeny a vašich slabostí využijí ke svému prospěchu.
U Titanicu slzy nezadržuju. naopak, nechávám je volně proudit, ať tečou, když chcou.

2 Pe†er Fireworks Pe†er Fireworks | Web | 23. července 2012 v 13:17 | Reagovat

Myslím že emoce by se v sobě neměli dusit a nechat je vždycky vyplout na povrch, protože když se to všechno střádá tak to jednoho dne musí vybychnout.. Poslední dobou nedávám emoce najevo, ani radost, ani strach nebo smutek, prostě to zadržuju a teď si skvěle protiřečím.. Ách jo.. Život je těžký.

3 Deniska Deniska | Web | 23. července 2012 v 23:11 | Reagovat

Môj otec je taký ,že neprejavuje city. Ešte som ho v živote nevidela plakať. No možno tak raz. Ja som videla film a tam tá žena neplakala 14 rokov. Ale pravda je ,že keď sa niekedy vyreveš tak ti to pomože. Než to všetko v sebe dusiť. Nechcela by som byť taký človek.

4 ABBY :P ABBY :P | Web | 24. července 2012 v 17:17 | Reagovat

http://www.facebook.com/photo.php?fbid=10150968946032677&set=a.10150958778147677.413974.187951457676&type=1&theater prosim dáš mi LIKe  :)dekuji :) Až budeš někdy něco potřebovat víš kam se můžeš obrátit :P

5 Adelaine Adelaine | Web | 24. července 2012 v 22:26 | Reagovat

Já brečím u filmů, u kterých ostatní nebrečí, ale není jich moc. A brečím často, díky rodičům, bez nich bych snad nebrečela skoro vůbec. Nerada brečim, ale když se to na mě sesype všechno, tak co jinýho dělat.

6 miriabel miriabel | Web | 25. července 2012 v 7:59 | Reagovat

To, co píšeš je úplná pravda. Člověk nemůže být šťastný, pokud popírá sám sebe :). Ale na druhou stranu, když jse jednou viděla slzy v očích kamaráda, co se vždy jevil jako "tvrdý chlap", byla jsem hrozně nesvá, najednou jsem nevěděla, jak se chovat.. :)

7 lea lea | Web | 30. července 2012 v 7:48 | Reagovat

od té doby co mám kluka brečím furt! To se nedá..dřív skoro vůbec :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama