"Je to nemožné." řekl moudrý. A já šla a udělala to.

10. června 2012 v 21:40 | Kejtý

Celá zmáčená a špinavá jsem se s drkotajícími zuby a ubrečenými oči snažila vydrápat na onen most. Občas schůdek, výmol a uklouznutí o několik metrů zpět. Po čase jsem nevnímala, že se vracím, ale následovala jsem svou cestu.
Jednoho jsem se ocitla na mostě, který mi umožňoval široký výhled kam jen si zamanu. Do minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

A tak si stojím na kamenném mostě a rozhlížím se...


Jako první k prozkoumání jsem si vybrala minulost. Hledím a pozoruji ...
Proč jen jsem měla nasazené růžové brýle a nevnímala jsem to co jsem měla. Proč jen jsem nechala sebou manipulovat. Proč jen jsem udupávala své já; i když jsem si to nepřiznávala? Proč jsem se nedokázala odprostit od stereotypu a začít něco nového a být sama sebou? Žít si svůj život a ne někoho jiného. Chodila jsem stejnými botmi, po stejných cestách a šlapala do stejných kaluží. A naivně jsem si myslela, že právě toto je můj ideál. Nikoliv. Spletla jsem se a nevěděla jak vycouvat. Povědět pravdu je vždy ta nejlepší varianta. Ať je pravda jaká koliv. A ta se stalo. Sešla jsem z té cizí cestičky po které jsem kráčela ...

Koukám z mostu přímo před sebe a vnímám přítomnost...
Odprostila jsem se od jiné duše, která chtěla pohltit tu mou. Vzlétla jsem a cítila jsem volnost. Zjištění, že mi nechybí jaká si jistota, která byla stejně pomíjivá. Kráčím si chvíli svou vlastní cestou, která má pouze jen jeden jediný směr. Ale narážím na duši zbloudilou, která se mi vrývá pod tělo. Chci se bránit, nemůžu a nebo spíš nechci. To je ta duše, kterou jsem si přála. To je on ten ideál. Nehledala jsem. To ona jen zmateně bloudila mou cestou. A byla lapena. Námi.

Mrkám očima, abych zadržela slzy dojetí a snažím se vnímat budoucnost ...
Zírám s ústy dokořán. Nezmůžu se na jediné slovíčko, protože můj výraz mluví za vše. Tam za sedmero horami, devatero řekami a třináctero údolími na mě čeká pytel štěstí. Studna lásky, kupa dětí, vědro důvěry a ještě jednou pytel štěstí. A proč tam nečeká i zdraví? Protože tím vším co mi bude přineseno, tak tím překonáme i ty nejzáludnější nemoce. Protože láska nás uzdravuje a víra nám dává naději. A kdo tomu nevěří, tak ten si přeje zdraví.


Přemýšlím zda sejít z mostu a jakým směrem se mám vydat. Přála bych si setrvat v této chvíli a zaujímat ten stejný postoj. Budu muset sejít a jít tomu všemu vstříc. Ale já nepůjdu sama, protože přeci jen ve dvou se to lépe táhne.
Přeju si věčný klid a mír v našich duších. Protože pokud zůstane v nás, tak po celém světě to bude vypadat obdobně.


Váš realistický snílek
 


Komentáře

1 pixie pixie | Web | 10. června 2012 v 22:20 | Reagovat

Jenom malá oprava - s ubrečenýma očima.

2 Lauralex Lauralex | Web | 11. června 2012 v 14:38 | Reagovat

Za střízliva, já alkohol nepiju, lépe řečeno ho nesnášim a i lidi, co chlastaj, nesnášim - to se dá z většiny mejch článků vyčíst. To byly dětský jahodový špunty.

3 Myška Myška | Web | 11. června 2012 v 20:52 | Reagovat

Moc Ti přeju ten pytel štěstí. :) Přeju Ti,aby se Ti do něj nikdy neudělala dírka a aby se Ti nepovolil provázek,kterým je svázanej. :) Mám Tě ráda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama