Červen 2012

Legální štěstí

25. června 2012 v 22:40 | Kejtý
Když jsem byla malá holčička, tak mi rodiče povídali, že křehké je sklo. Že sklenička se nehází na zem a s talíři se zachází opatrně. Protože sklo je nejkřehčí hmota. Lhali. Možná nevědomky, ale ano. To nejkřehčí si nosíme v sobě a nemůžeme si na to sáhnout. Naše city. Ale i přes to s nimi dovolujeme dělat psí kusy. Dovolujeme to sobě, ale i ostatním lidem kolem sebe. Nechceme, aby hleděli do našeho nitra a šťourali se v něm. Vybírali naše emoce jako plevel ze záhonku. Jako hovno ze záchodku. Ale přes to všechno nastupuje skupinka lidí vyzbrojena svými nástroji. A rejpou a rejpou. Do té doby než něco nenajdou, nepokochají se a nepotrápí naší duši. Nevysmějí se našim citům, které nikdo nemůže ovládat. Přijdou potichu, nevědomky a potají. My nic netušíme a neplánujeme lásku na první pohled ani rozchod ze zoufalství. Toto se vyplavuje z našich srdcí automaticky jako stolice z konečníku. Každé ráno pravidelně a pokud nastane problém vezmeme si Endiaron. Když chybí něco našemu srdci? Ujmeme se kapesníku a uvolňujeme z očních kanálků slannou tekutinu.

Tou lodí výletní až na okraj světa!

18. června 2012 v 21:48 | Kejtý

Cítíte to? Připluli k nám letní prázdniny! Mám ráda maturitu. Proč? Protože mi dává měsíc prázdnin navíc. :)
Prohlašuji své prázdniny za započaté!
PROČ?


"Je to nemožné." řekl moudrý. A já šla a udělala to.

10. června 2012 v 21:40 | Kejtý

Celá zmáčená a špinavá jsem se s drkotajícími zuby a ubrečenými oči snažila vydrápat na onen most. Občas schůdek, výmol a uklouznutí o několik metrů zpět. Po čase jsem nevnímala, že se vracím, ale následovala jsem svou cestu.
Jednoho jsem se ocitla na mostě, který mi umožňoval široký výhled kam jen si zamanu. Do minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

A tak si stojím na kamenném mostě a rozhlížím se...

Chci tě cítit, chci tě líbat. Bez pocitu šílenství.

4. června 2012 v 22:35 | Kejtý

Otevřeny brány světa.
To bude právo veta.
Zámek ztržen, v ruce klíč.
To bude jen můj chtíč.