Všechno nečeká blízko, tak nelítej nízko ...

5. května 2012 v 22:15 | Kejtý
V poslední době dělám to co jsem nechtěla. Myslím co se psaní týče. Mé myšlení je natolik hluboké a intimní, že si nepřeji ho zveřejňovat. Ale zároveň si přeji, aby vidělo světlo světa. Přeji si psát pro veřejnost, ale zároveň si nepřeji, aby se někdo pitval v mých citech a myšlenkách. Jak to dělali známí spisovatelé? Bylo jim to proti srsti a nebo to nijak neřešili? Všechny pocity nejsou autorova. Pocity se sbírají po lidech a v nás to nechává jen naše myšlenky.

Tuto fotografii jsem sem původně vkládat nechtěla. Proč? Zdála se mi moc osobní. Jsem blázen. Nikdo z vás totiž netuší co se ten večer dělo a jak jsem se měla. Z vás všech to vím jen já. A ta fotka je pro mě vzpomínkou, ale pro vás jen obrázkem.




Přála bych si odejmout tu svrchní slupku a zjistit co se skrývá pod povrchem. Nikdy jsem netušila a netuším jak se dává nabídka o přátelství. Na facebooku je to jednoduché. Ale v běžném životě o tom nemám zdání. Možná je to tím, že jsem nikdy o přátelství nežádala, vždy se nějak vyvinulo. Nyní je to, ale jiné. Zvláštní, intenzivní, bláznivé, nepochopitelné, ... A stále mluvím o přátelství. O přátelství se stejným pohlavím. Nechápu to, nechápu sebe ani druhé.
Jako bych používala stále jen srdce místo vlastního rozumu. Bolí to. Myšlení prý bolí také, ale jako bych ho nikdy necítila. Stále žiji jen svým srdcem. A mozek mi může napovídat jak chce, ale neposlechnu. Chtěla bych mít rozum místo srdce. Život by byl možná jednodušší.



Lidé, city a slzy jsou všude. Tak to cítím. Každý člověk nachází cit. A každý cit nachází svou slzu. Magické spojení. Nemůžu brečet. Jsem přeci už velká holka. A přes to slzy jsou mocné. Ne! Zatlačuji je a nedám jim šanci vyplout na povrch. Ne teď, ne tady. V každé kapce vidím svůj neprůhledný cit. Kapky znázorňují dny a noce.
Není se mnou něco v pořádku. Skládám nepovedené verše a sním. Obojí dělám jen sama se sebou. Nemohu se podělit. Bolelo by to. Moc. Nechci cítit hořké zklamání z výsměchu či odmítnutí. Sním si ve svém světě fantazie a nikdo mě neruší. I když čekám na jemné zaťukání se slovy: "Smím vstoupit?" Opět jen sním.
Milovat neznamená mít rád. A mít rád neznamení milovat. Ale jako by se člověk trápil stejnou dávkou.

Nepamatuji si místo, čas, barvu očí a oděvy lidí. Ale nikdy nezapomenu na jejich slova a činny.
A ten kdo to nejmíň tuší, tak moje přátelství je věnováno jemu. Přátelství bez přátelství. Hloupé. Opravdu hloupé! Asi mi nastydl můj srdeční sval. Au! Trochu to bolí!

KÉŽ BY...
 


Komentáře

1 Lauralex Lauralex | Web | 8. května 2012 v 19:39 | Reagovat

Nevim, jestli jsem to pobrala stejně tak, jak to myslíš ty, ale poslední dobou píšu úplně jinak, než jsem si představovala ..někdy se i bojim vyjádřit, jak je to osobní, ale chci, abych to nějak dostala ze sebe.
--to je jedno.

Že nemůžeš brečet? Já brečim často, míň jak dřív, ale často, a co jako ..někdy je to fajn. I když to nic nevyřeší, cejtíš, že něco cejtíš.

Ta první fotka je hezká, zážitek bude jistě taky hezkej. :)

2 ♥Verča ♥TVD♥ ♥Verča ♥TVD♥ | Web | 8. května 2012 v 21:31 | Reagovat

pěkný bloček :-)

3 Bell Bell | Web | 10. května 2012 v 18:18 | Reagovat

Píšeš hezky i "obyčejné" články a to se mi tady líbí :-) Taky krásně fotíš a určitě chápu - je to pro nás jen obrázkem... Celý článek i fotky jsou ale i přes to skvělé, mají myšlenku...

4 Alica Alica | Web | 3. června 2012 v 10:45 | Reagovat

Každá fotka je niečim osobná ... pre niekoho môže znamenať veľa pre iného málo ..tiež mám pár fotiek o ktorých viem že niečo vyjadrujú a sú spomienkou na určitý okamih ... a pri tom sú to len na pohľad obyčajné fotky....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama