Chtěla bych být ptákem. Rozevřít svá křídla a letět...

8. února 2012 v 22:04 | Kejtý
Něco odešlo něco přichází, a tak to probíhá celý náš život. Píšu články na blog, ale jako bych jejich smysl viděla jen já. To co dělám v běžném životě, jako bych v tom smysl viděla opět jen já. A tak si hraji jen na svém písečku, stavím si hrady, paláce, bábovičky i hluboké jámy. Směju se tomu co mi přijde směšné a potom se divím proč se druzí nesmějí. Uvědomuji si, že "něco" je jen začátek, a tak se z dobrého startu ani nemám šanci radovat. Snažím se jít dál, otáčím se nad tím co bylo, ale nepozastavuji se, jdu lehkými kroky vpřed. Rozhodnutí nejdou vrátit, natož činny nebo slova. Stalo se, udělala jsem věc u které nevím jestli byla tím správným nebo špatným rozhodnutím. Bloudím.
Proč mám po přečtení předešlého odstavce pocit, že nemá smysl? Že zřejmě nikdo nevím co myslím? Asi proto, že každý si pod tím představí to své. A to je možná dobře, protože nebudu pravdomluvná a ukecaná/upsaná. A tak aspoň fotografie, třeba alespoň ta bude mít smysl. Vlastně.. U mě má nějakou naději zřejmě jen článek s fotografií. :)



Víte co by mě zajímalo? Proč jste rozklikli celý článek. Čekali jste písmenka a nebo další fotografii? Nezajímají mě názory ostatních, ale občas jsem zvědavá. :-)
 


Komentáře

1 Hjůbí Hjůbí | Web | 24. února 2012 v 22:29 | Reagovat

Rozklikla jsem, protože jsem chtěla napsat komentář, ale čekala jsem ještě další psaní :-)
Mimochodem, přemýšlela jsem nad tou první fotkou... na první pohled se mi zdálo, že je na ní pánev s palačinkou.. a na ní pejsek :D tak jsem si říkala, co to? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama