Únor 2012

Musíš, musíte, musíme, tak sakra něco dělejte....

27. února 2012 v 21:10 | Kejtý
Ano, jako by se sloveso musíš ozývalo ze všech koutů.


Běž brzy spát, neponocuj. Musíš ráno brzy vstávat. Slyším z úst rodičů.
Tak si pospěš, kolik máš hodin! Musíš stihnout autobus!
Musíte vypracovat maturitní otázky, mládeži.
Mládeži, a nezapomeňte, že se na zítra musíte naučit dnešní látku z maturitního předmětu.
Ale notak, musíte se plyne naučit mluvit německy. Studente, u té maturity neuspějete.
Studente, musíte zabrat, jinak to vidím bledě.
Ale tak, co to vidím, nesmíte (v překladu musíte) se stydět a své znalosti prodat.
Musíte si věřit a překážky překonat.
Nesmíte na praxi nosit šperky, tak žákyně!
Musíte poslouchat své nadřízené, jinak bude zle.
Musíš jíst maso, jinak budeš nemocný!

Ve stínu světa.

20. února 2012 v 21:57 | Kejtý
Cítím se zvláštně. Nemám se dobře ani špatně. Mám se zvláštně a sama nevím co se pod tou zvláštností skrývá.


Jako bych byla jen něčím stínem. Jako bych byla někým kdo již dávno žil. Tím kdo dělal stejné chyby ve kterých se topil a na hladinu vyplavával se nadechnout. Stejně jako mému předchůdci, ani mě nikdo neporadí.

Chtěla bych být ptákem. Rozevřít svá křídla a letět...

8. února 2012 v 22:04 | Kejtý
Něco odešlo něco přichází, a tak to probíhá celý náš život. Píšu články na blog, ale jako bych jejich smysl viděla jen já. To co dělám v běžném životě, jako bych v tom smysl viděla opět jen já. A tak si hraji jen na svém písečku, stavím si hrady, paláce, bábovičky i hluboké jámy. Směju se tomu co mi přijde směšné a potom se divím proč se druzí nesmějí. Uvědomuji si, že "něco" je jen začátek, a tak se z dobrého startu ani nemám šanci radovat. Snažím se jít dál, otáčím se nad tím co bylo, ale nepozastavuji se, jdu lehkými kroky vpřed. Rozhodnutí nejdou vrátit, natož činny nebo slova. Stalo se, udělala jsem věc u které nevím jestli byla tím správným nebo špatným rozhodnutím. Bloudím.
Proč mám po přečtení předešlého odstavce pocit, že nemá smysl? Že zřejmě nikdo nevím co myslím? Asi proto, že každý si pod tím představí to své. A to je možná dobře, protože nebudu pravdomluvná a ukecaná/upsaná. A tak aspoň fotografie, třeba alespoň ta bude mít smysl. Vlastně.. U mě má nějakou naději zřejmě jen článek s fotografií. :)