Říjen 2011

Život je jako omalovánky...

10. října 2011 v 20:30 | Kejtý
... každý si ho vybarví po svém. Svými barevnými či méně barevnými pastelkami.
Bylo by moc pěkné, kdyby se mi podařilo na každé další téma týdne dát dohromady básničku, která by byla alespoň trochu publikovatelná. Zkusím to, protože tento nápad se mi zamlouvá. :)

Ze dna pouzdra tužek,
objeví se tucet pastelek.

Každá jinak barevná,
to by bylo aby každá byla stejná!

Červená chrání lásku..
Modrá značí důvěru...
Bílá vyzařuje ochotu.

Bezplatná pracovní síla

2. října 2011 v 17:37 | Kejtý
Nikdy jsem si moc veřejně nestěžovala. Pouze vybraným osobám (ti jsou z toho určitě nadšení), kteří mé prupovídky musejí i na dále snášet. Ale lítost není na místě. Vstávat v nočních hodinách jen kvůli tomu, abych mžourajícím pacientům, o několik kilometrů dál, rozsvítila nad hlavami světýlko se slovy "Bré ráno" není vůbec dobré. Propichují nás pohledem, s ospalky v očích a myslí si něco o zadní části těla. Ale to mě nijak netrápí, protože já už jsem pár hodin vzhůru a tak mám před nimi náskok. Když oni se těší na snídani, já přemýšlím nad obědem. :)


Celé (v ten volný dopolední čas) dopoledne koukám z oken pokojů ven. Připadám si tam jako ve vězení. A co si myslí teprve pacienti. Být obehnán okolo sebe betonovou zdí není moc příjemné. A ani na jaře tam nerostou barevné keříky, které by celou nemocniční atmosféru alespoň trochu rozjasnili.