Září 2011

Jen ten jediný chlap zůstal a neodešel.

11. září 2011 v 18:30 | Kejtý
V poslední době je vše nějaké zvláštní a jiné. Ani nevím jestli je to tak dobře nebo špatně. Každopádně je to něco na co nejsem u sebe zvyklá. Každé ráno se probouzím s tím, že by rána nemusela vůbec existovat. Proč? Člověk vypadá všelijak, nemá náladu vstávat v tak brzkou ranní/noční hodinu a musí teprve ze sebe člověka udělat. Jak fyzicky tak psychicky. Nastartovat aspoň trochu přijatelný úsměv a trochu dobrou náladu, aby nevzbuzoval v okolí hrůzu- to se mi daří, ale nejvíc.
Nějakejch osm hodin být svěží a další zbytek vše alespoň předstírat, potom večír padnout do postele s tím, že ráno vše začne od znovu. Což se mi vůbec nelíbí. Celý den se snažím a pak se musím zahrabat pod deku a ráno začínat všechno znovu.

Když mám mám nakakanou, ale zároveň bláznivou náladu, tak vznikají mé šílené fotografické portréty. Vím, že je nikdy neuveřejním a ukážu jen vyvoleným (i to si ještě rozmyslím). Ale při prohlížení mi vykouzlí úsměv na rtech. Radost byla nesmírná, když jsem zjistila, že i na mém mobilním přístroji existuje něco jako samospoušť. Jen najít to správné místečko kde byl přístroj držel a... Olalá. Šílená fotka je na světě a já jsem si tak zpříjemnila pát vteřin né zrovna povzbuzující práce.

A jediný chlap který mi přes týden zůstal je ten na obale atlasu biologie člověka. Kouká na mě divně a je celý nahý. Už bez kůže. Nechal si na sobě jen svaly. Sympaťák to jako zrovna neni, ale tak co mám dělat. Mohla bych ho nějak pojmenovat. Třeba svalouš by se na něj náramně hodilo! :P