Když život se nezdá jako peříčko

1. července 2011 v 11:22 | Kejtý
Ze 7. května 2011



Jak si myslíte, že vypadáte, když jdete po ulici a jste zabráni do svých myšlenek? Doma před zrcadlem přeci jen vypadáte jinak. Ráno vás ještě nestačil pročesat vítr a vypadáte tak nějak svěže... Odpoledne jdete ulicemi na svůj každodenní dopravní prostředek, který vás zaveze domů. Nevnímáte svůj výraz obličeje. Netušíte zda se mračíte, usmíváte či cokoliv jiného.

Najednou vás osloví postarší paní, kterou vídáte v tu samou domu, na stejném místě, se stejným výrazem v obličeji. Přemýšlíte jaký má asi život a jestli si vás také pamatuje, když okolo sebe tak procházíte. Připadá vám smutná a psychicky nemocná. Osloví vás se slovy: "To je ale vítr co? Kdyby nebyl bylo by krásně." A vy zkoprníte. Pospícháte na dopravní prostředek a zároveň by jste ji chtěli odpovědět. A zmůžete se jen na pouhé: "Nooo." A přidáte k tomu jaký si americký úsměv a jdete. Připadáte si nanejvýš trapně.


Ptám se proč mě ta žena oslovila. Nemyslím si, že když jdu po celém dnu utahaná, že se tvářím přátelsky, a že bych si přála s někým poklábosit. Vždyť tam prochází několik lidí, tak proč ve svých očích spatřila právě mě? Já nejsem přátelská. Jsem zlá a nekompromisní. A přeci jen si cizí lidé chtějí se mnou prohodit pár slov.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama